Někde napůl cesty mezi narozením a smrtí je život. Takový docela obyčejný lidský život. Něco ztrácíš, nebo něco nalézáš a nebo jsi zrovna někde uprostřed - na cestě. Vlastně ani někdy nevíš, ve které fázi se zrovna nacházíš ... A pak jsou tu ještě sny, takové ty tajné, o kterých s nikým nemluvíš a o které možná nikdo ani nestojí. Docela obyčejné, lidské sny. Někdy, když tě celý den provází slunce i měsíc současně, máš pocit, jako by se realita proměňovala ve sny, nebo sny v realitu - kdo ví v jakém pořadí by to bylo správně. A ty najednou vidíš a cítíš a dotýkáš se. A taky dýcháš. A pak usedneš na padlý kmen a sčítáš ty ztráty a nálezy. A když už úplně vše nalezneš a vše zase ztratíš a vše se to tak nějak vyneguje, zůstává prázdno. Vlastně ne. Tam kde jsou sny, není nikdy úplně prázdno ...
To jsou nádherné obrázky přírody. Je dobře, že jsme každý člověk jiný. Patřím k těm lidem, kteří mají rádi obyčejný život, protože v něm nacházejí hodně krásného. Stačí třeba procházka lesem. Tak hodně krásných dnů přeji.
OdpovědětVymazatDěkuju moc Lado, Jj. je to přesně tak, kouknout zblízka na květinu, les nebo rybník, všude se dá najít nějaké to krásno. Měj krásné podzimní dny ! :)
Vymazat