Na čaji o páté.....

Buď zdráv příteli... 

Usedni kam je libo, nalej kávu a nebo spíš čaj ;) a máš-li chuť, poslechni si mezi jednotlivými doušky odpověď na tvou zvídavou otázku...

Ptal ses kam že to vlastně směřujeme ? Je to těžká otázka a možná i těžší než ty předešlé. Když se podíváš na historii zjistíš že vše se pohybuje ve vlnách. Každá vlna má nějaký počátek, vrchol a sestupnou fázi. Mezi jednotlivými vlnami je vždy dno. To je někdy hodně hluboké (to když příjde válka). O něco mělčí když ho naplní "jen" horší časy. Každá civilizace v historii měla svůj počátek , vrchol i pád. Tak nějak je to i dnes a jde jen o to ve které fázi se zrovna nacházíme. Myslím, podle mnoha náznaků že už se nacházíme za horizontem a směřujeme dolů. Jak hluboké to "dole" bude se odhadnout nedá, snad se dá jen odhadnout, která možnost je pravděpodobnější a která méně. Každopádně ta fáze sestupu může být dlouhá a bolestivá....A co bude na konci neví nikdo....Jediná pozitivní věc, je snad ta, že i ten pád a dno znamenají začátek něčeho nového a nemusejí se bezprostředně dotknout života každého člověka. Jestli se to dotkne našich životů opravdu nevím ale je pravděpodobné že se toho dna dočkáme. Ty máš před sebou ještě takových čtyřicet- padesát let, já o něco míň a to je dlouhá doba a někdy mám pocit, že se ten pád začíná pomalu ale jistě zrychlovat. Politiku už nesleduji vůbec protože mi to nedává smysl - je to divadlo o ničem. Sleduji li vývoj a úpadek všeobecně platných morálních hodnot také mi to moc optimismu nepřidá. O tom kam směřuje úroveň dětí je také škoda mluvit - jasně, jsou to změny které přichází s každou další generací a každá generace má pocit že ta následující je horší - nemyslím že je to pravda úplná - myslím že každá s těch generací klesne sice níž (nebo možná jen jinam) ale vzhledem k výchozímu bodu se posune o přibližně stejnou vzdálenost jako ta předešlá. Nicméně i tam vidím zrychlující se tendenci. Mám  li to tedy shrnout, světlé zítřky nás rozhodně nečekají  a jaká vlastně ta budoucnost bude se odhadnout příliš nedá...

 A co s tím ? Myslím že zrovna o tom byly mé dnešní příspěvky na síti....Nezoufal bych si, spíš bych se snažil pochopit život v jeho celistvosti a naučit se s ním žít. Také bych ale ani nerezignoval - spíš bych se snažil v tom obecném prostoru si vymezit ten svůj a snažil se korigovat tu svoji cestu. Každopádně se chystám na to, co už víš a v tom čase který mi zbývá, chci začít nasávat život plnými doušky a to s někým, kdo tu bude se mnou a pro mně stejně, jako já s ním a pro něho. Vše ostatní mi v tuto chvíli připadá jako plýtvání časem. Chci se věnovat svým blízkým, naslouchat jim, mluvit s nimi, psát, fotit, cestovat, toulat se, hrát, zpívat - prostě dělat vše co mám rád a dělat to naplno  a ve vzájemném sdílení se. To je má priorita a od ní se bude vše odvíjet. Vytvořit si své vlastní doma, které nemusí být přepychové a drahé ale spíš harmonické a uklidňující a hlavně společné...Možná proto je taky tak důležité s kým ho budu jednou sdílet....

No, když se tak poslouchám, tak to na první pohled možná moc reálně nevyznívá, ale možná právě proto abych tu budoucnost nějak přežil, abych se naučil vnímat skutečnost takovou jaká je a zbytečně se s ní netrápil, musím se změnit a naučit se žít každý den naplno jako by měl být  ten poslední...

P.S. Jsou to jen mé okamžité postřehy a pocity drahý příteli a asi nemá příliš smyslu je nějak důkladně rozebírat protože zítra po ránu může přijít trochu jiný, třeba i optimističtější úhel pohledu...

Čaj dopitý ? Nevadí, máš li chuť nalej si další šálek a ochutnej ten borůvkový koláč, vždyť je tu pro tebe.....