Která je živá ?
Ta zoo se za ta léta velmi změnila, roztáhla se do dvoj - možná trojnásobné délky, přibyla zvířata a další výběhy se připravují. Změnilo se i celé prostředí ve kterém zvířata žijí ...Víc se podobá tomu jejich přirozenému... Pravda, je to možná vězení ale ti lidé se jim snaží udělat ho co nejpříjemnější a nakonec je vlastně vězení pro někoho kdo nic jiného nepoznal vězením ? Těžko říct, ti tvorové to vnímají určitě jinak než my lidé ale jak vlastně ? A jak by mluvili, kdyby jim bůh dal dar řeči a měli nám říct, jak se cítí ? A není to nakonec tak, že oni mluví a jen my jim nerozumíme ..? Koukám na tu živou želvu a na její dřevěnou družku a nepřemýšlím vlastně ani na okamžik ...
.......Volím život.......
II.
Kuk - jukne na mně nějaké zvíře ze zeleného koberce a zase zmizí...
"Co to bylo", ptám se sám sebe a koukám do prázdné zelené plochy...nikde nic...
Kuk - znovu vyhlídne a tentokráte ho poznávám - je to psoun. "Copak tu děláš tví kamarádi jsou přece na plácku hned za branou" ptám se ho v duchu, ale on mlčí a neodpovídá. Zase zmizí a ta zelená hladina se nad ním zavře...To už připravuju aparát a ostřím zatím jenom na trávu - připadám si jak na lovu...Tihle psouni jsou dokonalí - jsou pracovití ale taky líní, jsou vážní ale taky hraví jsou neteční a zároveň zvídaví...Většinou kolem nich jen prolítnu ale tenhle mně zaujal - nebyl uprostřed ostatních na pískovišti za branou, ale sám uprostřed kopce pokrytým zeleným kobercem trávy, na druhém konci ZOO. Kuk jukne na mně znovu ale můj přítel Panasonik je tentokráte připraven.....
........Cvak........:)
III.
Zvláštní, ta podobnost s lidmi bývá někdy až zarážející...Po dni plném práce si trochu dáchnout... A když je vedle vás někdo, kdo s vámi tyhle chvíle sdílí je to krásné ať už jste sova nebo člověk. Je to fajn když si sednete, zamyslíte se a při tom si sem - tam zdřímnete. Je to vlastně takové zvláštní polosnění - polobdění . Možná to znáte, je to moc příjemné - myšlenky se vám líně převalují hlavou a občas se vám propadnou úplně jinam, někam do světa snů, aby se po chvíli stejně lenivé vynořili znovu ve vaší hlavě. Sedím na lavičce, pozoruji ten milý pár a je mi z nich tak nějak teplo u srdce. Tihle dva určitě nemají pocit že jsou ve vězení...
.....naopak.....
IV.
Legrační a přitom smutný příběh. Tolik připomíná život ... Ve výběhu se objevil kousek chleba a racek ho našel a začal hodovat. V tom přišla kačka, nejdřív obcházela okolo a nakukovala, potom si sem tam ždibla a jak už to tak bývá - s jídlem roste chuť a ona se ho zmocnila celého ...Racek byl mírumilovný a tak se zmohl jen na to aby jí "vyštěkal". Je to jako u lidí - ti drzejší mají většinou navrch a ti slušní o ten svůj kus chleba většinou dříve nebo později přijdou. To je prostě život a já mám dilema - rvát se o ty své kousky chleba a ztrácet při tom vlastní tvář a nebo si je nechat vzít a tvářit se že o tom vlastně nevím ?...Jsem býk a volím kompromis - moc se s tím jídlem neukazovat a když se do toho občas nějaká drzá kačka připlete - prostě to oželím...Jestli je to dobře či ne to opravdu nevím...
Každopádně se to ve mně už dlouho střádá a jednou přijde (jak už to u býků bývá) den , kdy kačky dostanou co jim patří...
........přes zobák......
V.
Toto nádherné, mohutné zvíře je tu nováčkem. Pozoruji jeho ladně vznešené pohyby a nechávám se tím pohledem unášet do dálek severských lesů. Z celé jeho postavy vyzařuje hrdost. U nás byl vyhuben již ve středověku a dnes tu žije ve volné přírodě jen deset kusů. Ta jeho hrdě vztyčená hlava mně nenechává klidným - kolik z nás si je vědomých svých předností tak jako on ?
Každý z nás má přece něco, na co může být pyšný a přestože má třeba hluboko do kapsy není důvod aby nechodil s hlavou vztyčenou - svoboda a hrdost to jsou vlastnosti které může mít kdokoliv z nás. Zkuste objevit své přednosti - někdo umí malovat , jiný zpívat další třeba psát - každému z vás se něčeho dostalo, jen to v sobě objevit. Nenechávejte se obelhávat malomyslností, každý z vás dostal dar a je jen na vás kdy ho objevíte a budete jako on chodit s hlavou
.........hrdě vztyčenou........
VI.
Kačka si vyplula na hladinu jezera aby vyvenčila potomky. Děti jsou děti - pořád někam plavou a máma má co dělat aby je uhlídala. To je věčný koloběh života...Sleduji tu vcelku běžnou situaci (pominu - li toho nezbedníka kapra) a přemýšlím o rodině. Rodina - pro někoho středobod žití, pro někoho okrajová záležitost a pro někoho noční můra. Kamarády získáváme a zase ztrácíme - máme svobodu volby a můžeme se rozhodnout. O partnerech platí to samé - většinou opět máme možnost volby. Rodiče, sourozence, nejbližší příbuzné si nevybíráme a přesto je máme dané na celý život a je jen na nás jak je budeme vnímat, jak s nimi budeme hovořit, jak se s nimi budeme stýkat. Mnohdy do vztahů zasahují vnější okolnosti a naše vztahy to naruší ale kdo jiný by nám měl víc rozumět, víc nám pomáhat, být nám oporou než právě oni. Mějme to na paměti a i když tomu okolnosti někdy nepřejí, chraňme si ten vzácný poklad který nám byl dán, vždyť je to něco, co nám bylo dáno jen jednou jedinkrát, je to něco víc než podaná ruka a kamarádský úsměv..
........je to naše krev !!! .......
VII.
Stojíc a pozorujíc tohoto zvláštního ptáka se mi začínají honit v hlavě protichůdné myšlenky. Líbí - nelíbí ? Vždy při pohledu na supa se mi vybaví způsob jeho obživy a to chtě nechtě zkresluje moje vnímání. Z nádherného bílého peří vykukuje hlava s pohledem smrtky. Vím že je v přírodě užitečný ale ani přes to mu nedokážu dlouho hledět do jeho černých, jakoby prázdných očí. A tak je to i s lidmi, tam kde je pohled na jejich tvář příjemný nemáme problém komunikovat, tam kde to příroda zařídila jinak, se to v nás bouří a už dopředu přisuzujeme tomu člověku špatné vlastnosti. Ale je to stejné jako posuzovat užitečnost supa podle jeho tváře. Někdy, když dáme člověku šanci i přes to jak ho vnímáme na první pohled, jsme mile překvapeni, jindy nás zase na první pohled milá tvář hluboce raní. Dostali jsme několik smyslů tak proč využívat jen ten jeden - vizuální - zkusme vnímat člověka jako celek, všemi smysly a budeme možná mile překvapeni, jak to náš
.........život obohatí.........
VIII.
Stojím před voliérou a dívám se jí do očí . Říká se že oči jsou oknem do duše a je to pravda. Vidím v nich smutek, noblesu, eleganci soucítění..Jsou to dobré oči. Ten kdo včera viděl oči supa jistě vycítil ten rozdíl. Oči prozradí mnohé a v několikanásobné míře to pak platí u člověka. Zadíváte li se do nich a soustředíte li se na ten pohled můžete v nich číst jak v otevřené knize. Bezpečně poznáte radost i smutek, nejistotu i jistotu, energii i únavu. V tom pohledu ale můžete odhalit i upřímnost a lež. To je dobré, v dnešním světě kdy se lež a podvody stávají normou je velmi důležité rozpoznat upřímnost a pohled do očí vám v tom může hodně pomoci. Stačí jen na to myslet. To vše platí i o vás a vašem pohledu . Neuhýbejte pohledem a nechte svého partnera nahlédnout do vašeho nitra. Jednou mi jeden milý člověk řekl, že ať už budu dělat cokoliv, chtěl by mi vidět do očí a já mu ten pohled věnoval. On pak četl v mém srdci a já v jeho. Ten pohled do očí byl důležitý, poznali jsme, že si můžeme věřit a výsledkem bylo
.........vzájemné porozumění.........
IX.
Pozoruju tyhle tři lemury a zachycuju je ve vzácné chvíli, kdy jsou v klidu. Pořád někde pobíhají, lumpačí, honí se, z celého jejich počínání je cítit radost ze života. Chci se to od nich naučit ale moc mi to nejde. Člověk to má těžší . Neustále sebou vláčí svoje strachy, obavy, trápení...A proč vlastně nezkusit život vnímat v celé jeho rozmanitosti se všemi jeho projevy, s tím dobrým i zlým ? Když nad tím tak přemýšlím tak právě smutek nám umožňuje plně si vychutnat radost, bolest nás naučí plně prožívat chvíle štěstí, samota nás naučí plně vnímat něčí blízkost...Jsou to pocity, které patří k sobě a naše vnímání života by bylo o mnohé ochuzeno nebýt právě těch protikladů...Když jsem byl mladší, často jsem hrál a zpíval jednu písničku, jen tak - prostě se mi líbila a teprve dnes, když se koukám na tu zvláštní trojici na té větvi si uvědomuju, jaká pravda je v tom textu skryta...Dnešní den je dobrý den a mně nezbývá než vám popřát: užij den..
........Carpe diem !!!.......
X.
Tuhle krásku jsem si nechal naposled. Vydra v sobě spojuje snad všechny vlastnosti o kterých jsme v minulých dnech mluvili. Je to nádherné stvoření. Krásná tvář, dokonalé pohyby, radost ze života, hravost a dobré oči. To vše ji předurčuje k tomu abychom jí milovali. Nemá v srdci místa pro přetvářku a lži, její radost za života je upřímná a přirozená - člověk jí věří každý pohyb, každé gesto, každé mrknutí. Je to vzácný okamžik a já ji zasněně pozoruji. Lidí s povahou jako má ona je jen málo, někteří jsou možná pravdomluvní, jiní odvážní, pracovití, krásní ale jen v málokom se sešly všechny tváře vydry najednou. Takových bylo v mém životě jen několik a ti mi zůstali zakotveni v srdci, a tam taky, hluboko v bezpečí
......skryti zůstanou....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.