středa 14. srpna 2013

Rozhovor s pánem Bohem....aneb opožděná modlitba.....

Ahoj ?...dobrý den ?...  Jak tě vlastně oslovit ?
Nejlepší asi bude říct  to, co stejně nejspíš čteš v mých myšlenkách  ...         
                                                               ....Vítej.....
Vem místo a nalej si kafe, když už jsi mně navštívil, a dáme budeš li chtít, řeč...Říkáš že se mnou rád pohovoříš ? Já s tebou vlastně taky, vždy mi tě někdo zprostředkovával a teď tu sedíš přede mnou ty sám...





Ptáš se jak tě vidím, co si o tobě myslím ? Čekal jsem, že se budu ptát já, mám spoustu nezodpovězených otázek ale dobře, zeptal jsi se první a tak tedy první odpovím. Udělej si tedy pohodlí a dej mi chvíli čas, tvoje otázka není z nejlehčích a dá mi trochu času než zformuluji odpověď.
Jak tě vidím ? Hmm... já tě vlastně nevidím....spíš jen cítím že jsi, že prostupuješ celým mým světem, celým mým životem. Ukážeš se tu ve vlnách mé milované řeky, tu za skálou v lese a tamhle tě vidím v tom překrásném západu slunce. Vídávám tě v očích dobrých lidí, cítím tě uprostřed katastrof, když se  objevuješ z nenadání v lidských srdcích, vídávám tě i na smrtelných postelích kde dáváš rozhřešení těm co nechtějí odejít bez tebe. Jsi skrytý a přesto hmatatelný jsi mlčenlivý a přesto ohlušující jsi to prostě ty...




A co si o tobě myslím ? Vím že jsi dobrý - jsi tam, kde po tobě lidé volají, jsi u všech dobrých rozhodnutí, jsi tam, kde promlouvá lítost a odpouštění jsi v srdci každého ať už ve svých projevech viditelný a nebo ne. Jsi ale také tajnosnubný - neříkáš nahlas své myšlenky a pocity a necháváš je různým výkladům. Jsi na první pohled někdy krutý ve své netečnosti a nepochopitelný ve svých rozhodnutích, Jsi někdy němý i tam kde ti naslouchají. Neumím vyslovit jaký jsi, protože tě dokonale neznám, nevím čím se řídí tvá gesta a rozhodnutí, nevím čím se řídí tvé volby..Říkáš že je důležité společenství ale přitom víš, že každé to společenství tvoří lidé kteří ho dříve či později znehodnotí, protože ničení je stejně jako tvorba v jejich přirozenosti. 




Bývaly časy, kdy jsi spával v každém domě a lidé, přesto že tě osobně téměř neznali, cítili že jsi a šli za tebou ať už z přirozenosti nebo za strachu. Byl jsi jejich součástí, součástí všech rozhodnutí a všech úvah, byl jsi jejich přirozeností, když za tebou neděli co neděli chodili kilometry do tvých stánků a naslouchali tvým slovům. Bývaly časy, kdy tě lidé uctívali  v nespočetných křížcích , na polích, na rozcestích i uprostřed hlubokých lesů, v mnoha kapličkách které stavěli k oslavě tvého jména, v mnoha kostelích a chrámech postavených z čisté víry. Bývaly časy kdy jsi seděl uprostřed nich před každým jídlem, při každé modlitbě, při každé setbě i při každých žních....
Doba se změnila, lidé dostali možnost tě poznat a oslovovat přímo, sami si začali vykládat tvá slova a po staletí chráněné jistoty se najednou začaly proměňovat v nejistoty, jasný smysl tvých slov začal být překrucován různými výklady. Z podstaty víry se stal soubor pravidel a příkazů už veskrze lidských, z modliteb se stalo cosi, co už tě neoslovuje a nepřináší pocit tvé blízkosti. Dříve tvá slova překrucovalo jen několik tvých nehodných služebníků - dnes je může překrucovat téměř každý...





Nemysli si že jsem tě zatratil, vím kdo jsi a vídám tě i tam, kde by tě nikdo jiný nehledal, prosím tě i když přitom mlčím, jsi součástí každého mého rozhodnutí a každého mého kroku, jsi součástí mé setby i mé sklizně. Nenajdeš mně ve svých sborech ale rozpoznáš svůj obraz v mých cestách, v mých myšlenkách a v mých rozhodnutích. Mé desátky neuzříš v penězích ale v mých darech, mé výklady tvých slov neuslyšíš v mých slovech ale setkáš se s nimi v mých pochybnostech, v mých volbách, v mých činech. To jsem já - nejsem ten, kterého by si mohl dávat za příklad jiným ale nejsem ani ten,  kterého by si odsoudil za úmyslné zlo....

Hmmm..... nějak zvláštně se usmíváš copak se ti asi honí hlavou ? Čekáš  na mé otázky ale víš že se už ptát nebudu. Víš sám nejlíp že odpovědi na mé otázky už jsem našel - byly skryty v tomto mém vyznání...
Dopil jsi kafe, pojedl trochu sušenek a s díky se zvedáš k odchodu ? Dobrá, vyprovodím tě na práh svého domu a když budeš mít zase cestu kolem zastav se ...
                                                          .......víš že budeš vítán.....



Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.