Světlo v tmách....

Koukám na měsíc, jak si probíjí svou cestu přes mlžný závoj a připomíná mi světlo v tunelu, dotek štěstí v moři bolesti,  kapku vody uprostřed pouště. Jsou okamžiky v životě, setkání, úsměvy pro které stojí za to žít a má pouť přes tyto okamžiky připomíná cestu od oázy k oáze v moři písku, které se, ve vlnách svých dun neustále mění. Někdy se mi zdá, že žiju v poušti ve které není nic smysluplného jen písek a prázdnota a přece čas od času dojdu ke studni, pohlédnu do hladiny čiré vody a pohladí mě stín palmového háje. To jsou ty chvíle, ten pravý smysl hledání, ten cíl na konci dlouhé cesty. Ty oázy štěstí, uprostřed pouště bolesti která mě obklopuje, jsou tím, co mi dává sílu zase popojít o pár kroků, kilometrů, let dál.

Onehdá jsem se jen tak zeptal malé Maggie, co by dělala, kdyby se najednou ocitla uprostřed pouště . Odpovědi si ta má lesní víla většinou dlouze promýšlí aby neplácla nějakou hloupost ale na tuhle zdánlivě složitou otázku odpověděla téměř bez zaváhání.Řekla mi tenkrát prostě: 

                                       "Držela bych tě za ruku  !!!" 

Přál bych každému z vás, aby měl svou malou Maggii, která, ač se na první pohled zdá drobná a slabá, dokáže vám být, uprostřed moře beznaděje....
                                            ......pevnou oporou.....