Touha žít ...

Kdo vyhnal tě tam, na cestu dalekou - touha žít...

Tak začínají slova jedné písně a mně, poslouchajícímu jedno sobotní ráno "Celtic Women", se hlavou honí spousta myšlenek o přátelství, lásce, o životě. Je mi trochu smutno a přitom jsem ve stejné chvíli zároveň i šťastný. Život je nekonečný ve svých proměnách a čas dokáže mnohé. Dokáže rány způsobit, rozjitřit, ale i zahojit. Dokáže ze zbytků po životě znovu život vykřesat, dokáže zhojit i zdánlivě nezhojitelné rány na duši. 

Život je kouzelný ve svých tisíci tvářích, kdy dokáže být krutý, ale i laskavý zároveň. Je nekonečný ve své neúnavné obrodě a věčný ve své historii. Kdysi jsem se na život díval jen zblízka  a zdál se mi nudně pomalý, smutný a beze změn, ale ve chvíli, kdy jsem s kletrem na zádech vystoupal vysoko nad oblaka, jsem uviděl všechny jeho tváře, uviděl jsem i to, jak se neúnavně pohybuje stále vpřed. Uviděl jsem ve zrychleném pohledu, jak se zacelují i nezhojitelné rány, viděl jsem, jak téměř zničené znovu povstává k obnově, jak povadlé květy znovu ožívají. Život nemá cenu soudit, on prostě na své nekonečné cestě časem píše příběhy a zaplétá nás do nich. A my, ať už chceme nebo nechceme, stáváme se jeho neoddělitelnou součástí.

Budou chvíle, má milá,  kdy se možná budeš poddávat beznaději a kdy si budeš myslet, že tvé štěstí tě už nadobro opustilo - odlétlo snad s bouří,  která se tvým životem přehnala a způsobila ty nevratné škody. Ale věř, že to je  jen ten zúžený makropohled, který ti nedovolí vidět víc. Ve chvíli, kdy by ses, jako já, v ten samý okamžik podívala z výšky, uviděla bys možná, že už stoupáš z toho údolí stínů vstříc slunci. Říká se, že naděje umírá poslední, ale já pochopil, že život ve své celistvosti neumírá nikdy a dokáže oživit i ztracenou naději !

Petržel, obyčejná petržel, řekneš si, a její odkrojek odhodíš do koše jako nepotřebný ...a přece..

Stačila jedna laskavá dlaň a jeden okamžik a život se v ní znovu probudí a s novou tváří se začíná probíjet vzhůru, blíž ke slunci. Možná už nikdy nebude mít plod, ale i ty zdánlivě nepotřebné listy mají svůj význam, to přece jako kuchařka víš.  A tak je to i s námi...

                              .... Stačí dotek laskavého srdce a touha žít a dějí se zázraky....