Ztracen v labyrintu měsíce a svých pocitů, dívám se kamsi do dáli, kde bílá mlha jak jemný závoj halí do jednoho chaotického spletence čas minulý i čas budoucí. Kam vykročit, kam se dát ? Vysílám na průzkum verše svých slov a ony se ztrácí v bezedné nicotě z níž jen tu a tam zaznívá disharmonie ohlušujícího mlčení. Utichám a prázdnota mlčí též, křičím a ozvěna mi můj hlas stonásobně vrací. Není cesty tam, ani cesty zpět, je jen zbloudilá duše stojící někde na rozcestí...
Zvedám hlavu nahoru, abych našel svůj kompas, svůj Jižní kříž a právě tam, kde nad horizontem vyšel měsíc, čtu v záblescích jasných hvězd šifrovaná slova té nápovědy...
"S modrými sny můžeš létat"...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.