Jeden čas... (Mirastus)
(Většinou až s odstupem si člověk váží toho, co má...)
Počkám si na tebe na onom světě
z lásek tvých náskok mám několik let
naděje s hořkostí v jediné větě
máš krásu iluzí a každý chce tě
na hraní do sbírky marionet.
Budu tě vyhlížet na druhém břehu
až mlhou věčnosti zazáří květ
do duší spojených uschová něhu
z prostoru bez času za branou žehu
ještě se nikomu nechtělo zpět.
Zatím však velmi rád zůstanu tady
byl mi dán jeden čas a tento svět
kde zkouším zápory proměnit v klady
stále ne úspěšný a už ne mladý
pomalu učím se nezávidět.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.