Slepej jak patrona - to teda někdá su (pro Pražíky a outlocity "jsem" ;) - a přitom, chtěl bych mít to štěstí vidět ty věci co kolikrát vůbec nevidím. Problém bude v tom, že jak stárnu a měl bych víc a líp vnímat, zasejc víc zapomínám a taky blbě vidím, takže se to stejně nakonec v tý hlavě nějak ztratí. Dnes jsem třeba vůbec neviděl to maličkatý bílý překvapení, který jako by do tý zelený louky nasněžilo. A tak jsem si sed na špalek a do zápisníku v Androidovi začal ťukat verše, co se mi v tý souvislosti, zrovínka začaly líhnout v hlavě...
Jaro je tady
to je ta chvíle
kdy první kytku
dát svojí milé
Ona tě políbí
a celá zkrásní
ty její jméno
vložíš do básní
Když ti pak prozradí
jak moc je šťastná
zašeptáš do ticha
jsi sedmikrásná...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.