V mrazivém skalním objetí
tam někde v koutku němá poezie
dýchá a srdce její stále ještě bije
v tom tichém chladném prokletí
Je jako pták co přeletí
co touhy do stěn křídlem vryje
stržena vírem divné letargie
jíž pád vystřídá vzápětí
Zas běží dlouhá staletí
jak slepý muž ji míjí historie
a jako Pilát ruce sobě myje
když osud její pečetí...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.