"Musím nakupovat", prohlásí malá Maggie o víkendu. Potud tedy vše dobré, občas to takhle prostě dělá. Nakonec má svý auto, k němu i řidičák, takže není problém, aby si na nákup zajela. Navíc mou asistenci příliš nemusí, páč ji údajně rozptyluju tím, jak zasněně vrážím tím okolečkovaným košíkem do lidí i do ní a ona si tudíž, jak se za mně musí pořád někomu omlouvat, pořádně nevychutná to nakupování...
"Do Prahy", dodává v zápětí a situace se tím pádem z gruntu mění. Ne tedy, že by Prahu bez problémů nedala, to zas jó, řidič je to vskutku dobrej, ale tak dlouhou cestu je prostě lepší s něčím spojit. "Já si nakoupím, vy s Verčou dostanete volno na focení a sejdeme se u sestry na svíčkový. No řekněte, tomu se prostě nedá odolat ! Kdy se vám poštěstí dostat jen tak, z ničeho nic, čtyři, pět hodin volna, jen tak na focení. Počasí sice předpovídaj na nic - moc, ale to mě nijak nestresuje, když fotit, tak fotit za každýho počasí. Cesta rychlá a bezproblémová, jen u Příbrami se staví další kus dálnice a tak je tam krátká objížďka. Navíc počasí, navzdory všem předpovědím parádní a tak nechybí vskutku nic. Oběd si dáváme v nějakým nákupním centru na Andělovi a pak už rozchod po svých. Maggie na šalinu (omlóvám se patriotom, vím že šaliny jezdijó enem ve štatlu) a my s Veronikou na nábřeží a pěkně podél řeky. Ne tedy že by se z tramvaje nedalo fotit, dovedu si představit parádní street foto, ale mačkat se v plným voze mezi Pražíkama, to teda opravdu nemusím ;) Verča navíc projevuje přání vidět prezidenta a ač jí vysvětluju, že toho nejspíš neuvidíme, páč ten má k obyčejnejm lidem, jako jsme my dva, dost daleko (a vysoko) míříme přesto pomalu ku hradu. Co kdyby ? Na mostě, co ho onehdá dal postavit král Karel, na místě toho spadlýho Judytinýho, je teda pěkná tlačenice. Lidí mračna, ale češtinu téměř nezaslechneš. Párek v rohlíku za sedmdesát ? Díky, to oželím a navíc je to stejně nezdravý a tak se s chutí zakusuju do jabka, co mi ho ráno Maggie dala do báglíku, ještě že nejsem nijak vybíravej. :p.
No a tak si to pochodujem po nábřeží a nevynecháváme žádnej vhodnej okamžik k focení. Na hradě je i v mrazu dusno. Tedy dusno je hned vedle brány, člověka tam prohlíží, jako by měl v báglu schovanýho teroristu a když v něm strážnej nachází jen termosku s kávou na zahřátí a druhý jabko, začíná mě zklamaně ošahávat takovým tím radarem, co se s ním po lesích a zříceninách hledaj ty poklady. Řve mu to pořád, se ví, ani jsem netušil, kolik kovovejch zipů se najde na tý mý béžový bundě. Nu dobře mu tak, to má za to, že jsem musel vyndat všechny ty drobný i klíče od domu. Verča perlí, peněženku nenosí a tak má v každý tý kapse, co jich na sobě má, nějakej ten drobnej peníz. Máme z toho bžudnu, já a nakonec i ten hradní strážnej. Teda řeknu vám, ač jsem se po těch nešťastnejch volbách podřídil demokratickej většině, toho prezidenta co si nevidí do huby, moc nemusím a za tuhle prohlídku má u mně schovanej další pěknej vroubek. Jsem z toho tak zblblej že tomu hradnímu strážnýmu ještě poděkuju. Chápete to ?
No nic, já se du trochu uklidnit do kuchyně, páč je zrovna doba večeře a to druhý, pro změnu barevný pokračování mýho pražskýho fotopříběhu si nechávám na příště :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.