Začínat vejletek obědem je jistě poněkud netradiční, ale v případě, že jedete s Bombelatou - tedy tím mým, poněkud odrostlým díťátkem, není čemu se divit. Ranní vstávání po téměř probdělé noci je jistě náročné a tak empaticky svoluji s odložením odjezdu na hodinu obědu bližší. Ze stejného důvodu se taky mění plánovaná cesta do Šumavských kopců, k poněkud blíže položené zřícenině pod Kletí. A když už vejletkovat netradičně, tak tedy se vším všudy. Nejsme tu poprvé a tak se snažím vyhýbat se v záběrech foťáku stokrát foceným úhlům a hledám ty nové a neokoukané. Nové úhly pohledu se nejlépe hledají v detailech, to je známá věc a tak se na ně zaměřuji až do té míry, že z hradu v důsledku toho mýho hledání, neuvidíte skoro nic, ale nezoufejte i tak je jistě na co se dívat...
Čáry máry fuk a jídelní lístek se proměňuje v srnčí guláš - a že to s těma knedlíkama v teple tej Hamerskej hospody nejni zrovna dietní menu ? No a co, důležitý že chutná a jednou za čas se trochu zahřešit může nebo ne ?... ;)
Cesta začíná netradičně v Holubově a jde se pěkně po rovině podél Křemežského potoka...
Takhle brzo z jara to na hradě barvami příliš nehýří a tak hledám aspoň trochu té zelené...
A když už nahoře v paláci není ani ta zelená, aspoň trochu barvy v detailech zdiva -
- zvláštní kámen ne ?
Jeden by řek, že odkvetlá travina příliš zajímavá není, ale opak je pravdou, no řekněte sami...
Poslední z Rožmberků ???
Dole pod hradem se Křemežský potok vlévá do Vltavy a nedaleko od soutoku, skrčený pod vysokou skálou, stojí již dlouhá léta tajemný dům...
Trochu plastu do přírody ? No a co, je to pietní místo a uvadlé květy by ho dělaly ještě smutnějším...
Náš výlet ale ukončíme tím živým, co i přes tu dlouhou a studenou zimu přežilo...
A cestou domů podél Křemežského potoka, malé zastavení pod Kletí, kde jinde, než v Křemži :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.