A opět je tu sobota. Venku je pod mrakem a údolí dole pod kopcem se topí v mlhách. Taky se topím, to ve svých myšlenkách a nezodpovězených otázkách. Někdy se vám stane, že stojíte před něčím velkým, z čeho máte strach a pak jste v tom očekávání jako ochromení. S podobnými pocity se ve své práci občas setkávám. Mám rád výzvy, ale právě to mne kolikráte postaví před dílo, které je na hranicích mých možností. Dřív jsem se dlouho před tím trápil a dlouze přemýšlel jak na to, jenže to bylo tak složité, že mi to prostě kolikráte hlava nebrala. A tak jsem se naučil jednu věc - nedám-li řešení dané situace najednou, musím postupovat kousek po kousku a ona ta velká, zdánlivě neřešitelná věc se pak změní na malé, řešitelné kousky, co do sebe nakonec zapadnou jak puzzle.
Kdysi jsem narazil otázku : "Jak sníst medvěda ? " Odpověď byla geniálně jednoduchá :
"Kousek po kousku".
A tak vám ze srdce přeju, aby těch neřešitelných věcí, větších než jste vy sami, bylo ve vašich životech co nejméně a pokud se přece jen nějaká sem tam přihodí, nevzdávejte to a toho medvěda spořádejte kousek po kousku :))
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.