Ač se to na první pohled (zlatíčko) nezdá, ten malej zbojník je neuvěřitelnej lump. No jen si to vemte : Ráno si chcete trochu pospat, jenže na obličeji vám z ničeho nic přistanou čtyři kočičí tlapky, takže je vám hnedle jasný, že s medvěděním je definitivní konec. Co už s tím, tak se aspoň trochu protáhnete, jako že už budete vstávat a do palce nohy, jež vám nechtěně vykoukla z pod peřiny, se vám něžně, leč bolestivě, zakousnou čtyři maličkatý tesáky. Pod nosem si zavrčíte něco o tom, že dobrej skutek byl po zásluze potrestán a cestou do koupelny se málem přerazíte o to zvíře, co se vám neustále plete pod nohama. O stavu toaletního papíru na WC lépe nemluvit, páč lepší recyklaci by svýho času nevymyslel ani zelenej ministr Bursík. To by teda bylo, zalejete si kávu a namažete si chleba něčím dobrým, aby vás z příjemné chvilky vytrhly drápky, jak se po vaší noze to zvíře šplhá na stůl a než si stačíte tu poškrábanou nohu podrbat, salám, sejra i ten neřád jsou pryč. Líp by to nedokázal ani Copperfield. Když toho teroristu konečně najdete, jak se tím sejrem krmí na stohu faktur v pracovně (Schillerová by nestačila koukat), dojde vám trpělivost a tak to neposedný dítě vypoklonkujete ze dveří ven. Chvíle klidu je k nezaplacení, jenže už za malej okamžik ji přeruší nesmlouvavé kočičí mňoukání za dveřma a ten nevinně vyčítavej pohled vám hne svědomím : "Co blbneš, dyť je to jen dítě" !!!
Chjo ...
...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.