Život je beztak srandovní. Můžeš si dělat plány jaký chceš a on si to stejně udělá po svým...
Prohlídka dalšího z jižních hradů, tedy "Divína", tyčícího se nad přehradou Ružiná, proběhla ke všeobecné spokojenosti, stejně jako následná cesta do Slovenského krasu. Když jsem pak na parkovišti před Gombaseckou jaskyňou malé Maggii oznámil, že jsem zřejmě pod vodopádem na Poľaně, při tom hraní si se stativem, vytrousil peněženku s řidičákem, techničákem, občankou, kartičkou pojišťovny a nějakejma těma českejma korunama, na rozdíl od všech těch bezchybnejch pipin co by hnedle vystartovaly, jen si povzdychla, usmála se a pronesla neuvěřitelnou větu: "Dokud jsi neztratil hlavu je to dobrý". Chápete to ? A tak jsme zase sedli do auta a vrátili se těch stodeset kilometrů ku Hriňovej, abychom se ujistili, že ta nádherně voňavá louka je tam pořád a voda z toho vodopádu taky pořád padá dolů a že peněženka mezitím už taky změnila plány a zatoulala se kdoví s kým a kdoví kam. A tak jsme seděli na okraji toho lesa, koukali na ty nádherný výhledy dolů do údolí, uždibovali kousky melouna, co ho ten pán za ty nekřesťanský peníze, údajně včera přivezl z jinak křesťanskýho Řecka a počítali čas a kilometry co nám zbývají do Michalovcov a dál na Šíravu. Jasně že se to nedalo stihnout a tak jsme si řekli, že teda najdeme nějakej kemp poblíž tej Gombaseckej jaskyně a strejček Google nám na dotaz "camp ve Slovenském Krasu" nabídl "Dedinky". Chápete to ? Ze Slovenského Krasu udělal ten americkej strejček během malilinkatýho okamžiku Slovenský Ráj ... (Co znamená na mapě světa pár desítek kiláků, že.) A že Ráj je fakt rájem, jsme zjistili už cestou, když jsme se od Hriňovej spoušteli přes Čierny Balog ku Breznu a dál pak tím nejkrásnějším údolím na světě, jež zprava lemuje Muránska planina a zleva Nízke Tatry, aby jsme se, pozvolna se noříc se do Slovenského raja a míjejíc Dobšinsků Ľadovů jaskyňu, ocitli v půl deváté večer, na Palcmanskej Maši. Na stavění stanu už ale bylo pozdě a hlavně zima (9°C) a tak jsme ulehli do jednoho z pokojů hotelu Priehrada, který ač vystřižený jako z doby před třiceti lety a jež jsme uprostřed sezóny obývali snad úplně sami, stal se pro nás na další dvě noci skutečným rájem ...
P.S. Neříkejte to malé Maggii, ale já si navíc, usínaje v teple pokoje uvědomil, jak velkej poklad si v autě vezu s sebou ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.