Vstupujeme na jeho povrch jen tajně a po nocích, kráčejíc nesměle po jeho chladivé půdě, bereme do rukou ta zvláštní tajemství toho mlčenlivého, bledým svitem zářícího světa. Stopy našich snů zůstanou navždy vyryty v prachu jeho cest, jako vzpomínka na okamžiky, které jsme prožili v jeho stínu. Už od dětství se vracíme k pramenům jeho moří, abychom se z nich napili fantazie a snění, abychom objevovali nepoznané a nechali se okouzlovat jejich mrazivým dechem. Staly se pro nás útočištěm a přístavem, jejichž klidnou hladinu nikdy nezčeřila sebemenší vlnka, staly se pro nás jistotou a pevným bodem v prudkých bouřích tohoto světa...
Vzpomínám na mládí, kdy ležíc v trávě, s pohledem upřeným někam nahoru, hledali jsme v hlubinách vesmíru odpovědi na otázky, které nikdy nevyslovila naše ústa. Byly to otázky o smyslu života, o jeho počátku a jeho konci, byly to otázky na které odpovědět nelze, ale my se o ty odpovědi přesto den co den pokoušeli. Možná to tak mělo být a dost možná, že právě ty otázky bez odpovědí se nám staly kompasem v našem hledání té pravé cesty. Možná že právě ty nikdy nevyslovené otázky nás dovedly tam kde jsme ...
Dospěl jsem a snad jsem i pochopil a rozpoznal to, v čem smysl našich životů spočívá. A neměl bych už ve svém věku utíkat do světů fantazie, protože už vím jak se své realitě postavit. Měl bych být moudrý a pevný ve svých názorech! Nejsem však, jsem snílek co se toulá po hvězdách a stále hledá...
A doufá, doufá že jednou objeví tu svou ...
.....Měsíční řeku......
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.