Výrazy ve tvářích zvířat někdy připomínají tváře a pocity lidské. Když jsem tak pozoroval ty holuby na Budějovickém náměstí, jasně jsem si to uvědomil a jen jsem se zamyslel nad tím jak uvažují oni na druhé straně. Prožívají své radosti, bolesti, touhy? Já vím každý zoolog se možná nad takovou otázkou pousměje, ale ve mně ta otázka stejně zůstává stále otevřená. Tahle jasná chvilka holubova je možná jen vyjimečná, ale co psi, kočky a ostatní stvoření která s námi či vedle nás žijí ? Když koukám do jejich očí, cítím za nimi pocity ať si o tom myslí kdo chce co chce. Ono je to tak nakonec možná správně, každý z nás vidí jasně jen to, co je schopen vidět a tak nechám i tuto volbu na vás. A tak, ať je to jak je to, pro mně zůstává ten holub, alespoň pro tuhle chvíli.....
.......zamyšlený.......
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.