sobota 7. června 2014

V zajetí tónů....



Někdy tě potká den blbec a všechno okolo ti zní tak nějak falešně a někdy jde těch dnů po sobě víc... Venku cedí už třetí den a já jsem z toho nějakej vykolejenej. Ta chmurná obloha jako by se mi přenesla do duše. Je mi nějak smutno....

"Nejvyšší čas vypadnout"! Prohlásí malá Maggie, když přijdu z práce s náladou pod bodem mrazu. "Tak jo", pronesu odevzdaně svou oblíbenou formuli a v hlavě  se mi zahnízdí zvědavost. Kampak to asi bude, honí se mi hlavou ve chvíli, když ten můj malej poklad bravurně řídí auto po mokré silnici někam směrem k Netolicům...




Překvapení veliký ! Tak tohle zvládla  Maggie na jedničku. Honza Bican s kapelou a k tomu raut (tedy spíš takový menší švédský stůl). Pro mě tedy dokonalá kombinace!!! Já vím, to tláskání jsem si taky mohl ušetřit, ale když ono to vypadalo tak vábně a jak to teprve chutnalo !....Pidisál netolické kavárny pojme stěží třicet hostů ale o to je atmosféra komornější. Nálada stoupá a po osmé nastupuje kapela....



Dum dum dum dumdum, dum dum dum dumdum, začíná basa a já jsem rázem ve svém živlu, nohou si podupuju do taktu a přistihuji se, že si začínám pod vousy broukat. Přidává se doprovodná kytara a s ní první akordy. Banjo s dobrem začnou skoro současně a melodie začíná mít plný zvuk. Do toho jako poslední housle a harmonie je dokonalá. První skladba "instrumentálka" odhaluje v sólech jednotlivých členů kapely jejich brilantně zvládnutou hru.....Je to pastva pro uši ....




Vlakem  jsem nejel už ani nepamatuju, až dnes, tedy ve fantazii! To ten pravidelný rytmus pražců, který mi připomnělo tempo druhé písně, mi zůstal uložen v paměti a v této chvíli se dere na povrch jako nějaké Déjàvu. Tak je to fajn a na pozadí té bezva muziky se mi z paměti vynořují vzpomínky na mládí a ve mně se opět, alespoň na malou chvíli, probouzí muzikant a svět deště, starostí a smutků je ten tam. Jsou totiž dvě kouzla které mě dokážou dokonale odpoutat od reality, tím prvním je les a tím druhým muzika...Dnes tedy muzika - a to skvělá.....


Probouzí mě sobotní ráno a rozzářené slunce na modré obloze jakoby se snažilo smazat a zapomenout všechnu tu nepohodu minulých dní...

Je to nejspíš k neuvěření, ale pro mě to slunko vysvitlo už včera večer...




                                           

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.