Maličká...(Little one)

Někdy se přistihuju při myšlence, že bych chtěl být jako ty, oklepat se z tý pitomý dospělosti a být zase aspoň na chvíli dítětem. Žádná očekávání, žádná zklamání, prostě brát svět okolo sebe tak, jak ho život přináší. Jak jsi v té své bezelstnosti a bezbrannosti šťastná. Dokonce i to, co by mne trápilo, ty přijímáš s naprostým klidem. Jen když máš hlad nebo žízeň trochu zavrníš a když ti dám napít či najíst a lahvička za chvíli zeje prázdnotou, zapomeneš na ten nepříjemný pocit a už se zase věnuješ objevování tajů tohoto světa. Každé stéblo, každá kytka je pro tebe novým světadílem, zvoucím k dobrodružným výpravám. Třeba to stéblo. Uchopíš ho do dlaní a zaujatě sleduješ jak se pohybuje. A pak najednou zjistíš, že ten pohyb nějak souvisí s pohyby tvých malých prstíků a tak to zkoušíš zprava i zleva, ohýbat a rovnat, dokud to všechno nepochopíš. A jindy zase zaujatě pozoruješ kočičku jak okolo tebe pobíhá a sem tam se o tebe, svým sametovým kožíškem otře. Nejdřív se, jak hned nevíš co si o tom máš myslet, trochu stáhneš, ale pak ti to nedá a tvá malá ručka se začne pomalu natahovat k té chlupaté kouli, co se usadila vedle tebe v trávě. A pak zjistíš že ten dotyk je příjemný a tak to zkoušíš znova a znova, dokud se to čtyřnohý potěšení nezvedne a neodpeláší. Ale to ty už nevnímáš a zase se zaujetím pozoruješ bílá oblaka jak se honí po modré obloze. A pak koukneš do slunce a intuitivně přimhouříš oči. Ten pohled ti není moc příjemný a tak prostě pootočíš hlavu a věnuješ se dál stéblům té zelené trávy. A když pak už všechny ty taje jarního dne prozkoumáš, natáhneš ke mně ruku a pohledem svých očí mi naznačíš abych tě vzal do náruče. A když už tě pak nesu, unaveně si mi opřeš tu svou malou hlavičku o rameno, rukama se chytíš kolem krku a znavená, jen tak po očku pozoruješ, cože se to tam vzadu za mnou děje.
Jsi šťastná a když to tak vezmu kolem a kolem, jsem v té chvíli šťastný i já. Ono to štěstí totiž bude (jak bys určitě, kdybys uměla mluvit, prohlásila), nejspíš nakažlivý...

...

Píseň zdánlivě mimo ? Kdež, všechno se vším souvisí, to už přece víš, ne?