Kámen a květ, květ a kámen...Jak nesourodá dvojice a přesto jeden bez druhého nemohou být. Květ dává kameni život a krásu, kámen se jí pak odmění stálostí a jistotou. Pohleď třeba na květinu zarostlou ve vysoké luční trávě a zasaď ji potom před kámen - vidíš ten rozdíl ? Jako by najednou zkrásněla. Tohle spojení ve mě ale vybavuje i asociaci na konec - kamenné desky a květy. Nekonečná souhra života a smrti. Vzájemné obohacování se a vzpomínky...
Landštejn - jeden z našich nejkrásnějších hradů zasazený do čarokrásné Vysočiny. Kdysi strážce hranice - dnes stále živá vzpomínka na pohnutou historii Rakousko-Českého pomezí. Čím mne tak oslovil ? Opevněním či architekturou ? Ne, nikoliv, v tomto směru by jste jistě našli hrady krásnější - Landštejn mne uchvátil tím zvláštním spojením živého a neživého. Uchvátil mne kameny a květy...
"Dějiny Landštejna začínají nejpozději po roce 1222, kdy zemřel moravský markrabí Vladislav a správy této části se ujal český král Přemysl Otakar I. Ve snaze zabezpečit zemské hranice budoval na sporných územích strážní hrady. Na zemské stezce přímo proti staršímu, snad stejnojmennému hradu rakouských pánů ze Zöbingu, byl založen královský hrad Landštejn. Střežil nejen zemskou stezku, ale i část hranice mezi českými zeměmi a Rakouskem."
Jsou chvíle, kdy můzy mlčí a je to tak dobře, čas od času by měl zmlknout i básník. Je čas psát a je čas jen být a tiše vnímat. Příběhy dnes psát nebudu, budu spolu s vámi raději mlčky vnímat tu krásu toho nevšedního spojení, jež jsem na Landštejně nalezl a budu se od ní učit žít, stejně, jako se budoucnost učí žít od minulosti, stejně, jako květ učí žít svůj kámen...
...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.