Někdy ti přemejšlím, proč se mi všechny ty věci vlastně dějou, ale nic smysluplnýho mě nenapadá. Možná to budou náhody, možná osud, možná je nějak přitahuju, kdo ví. A třeba ani nejsou tak vyjimečný jak je vnímám já, možná že se dějou kdekomu. Nevím. S léty jsem pochopil, že vlastně ani nemá cenu se jim vyhýbat, lepší je je prožít i za cenu, že nemusí být vždy příjemné. Tahle ale příjemná byla. Po ránu (kdo mně trochu zná už tuší, že se mý zimní rána spíš podobají poledni ;) seběhnu těch osm schodů, co mě dělí od tepla uvnitř domu a najednou stojí těsně přede mnou, jak ztělesněný anděl. Dokonce bych řek, když mě zamyšleně a mlčky pozoruje, že se trochu usmívá. Stejně tak já. Pomalu si přidřepnu a opatrně lovím v kapse mobil. Jenom jí nevyplašit ! Pomaličku ho zvedám a fotím. Daří se, pár fotek mám uložených a tak se začnu pomaloučku, krůček za krůčkem přibližovat, co mi až dovolí. Je nádherná! Ty portréty jsou focený snad z metru (foťák v mým mobilu nemá zoom). Pomaličku scházím do sklepa abych ji odměnil mrkví...
Holt, život se někdy ubírá podivuhodnými cestami ... Díky za ně !!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.