Švecburg...(The Shoemaker castle)

Dnes vám, mí milí, povím příběh o tom, jak jsem objevila, nejspíše vůbec nejmladší hrad u nás. Někdo by nejspíš namítl, že je jen maličký, ale to by zapomněl, že my děti vidíme vše úplně jinou optikou. Tyhle naše vejletky mně náramně baví, pořád je na nich co objevovat a ten můj vousatej děda pokaždý vymyslí nejakou specialitu, na kterou jsem se i tentokrát hóódně těšila :) Hrad Švecburg, jak mi děda řekl, dokončil v roce 2007 pan Švec a nám dětem (i dospělákům) tím udělal přenáramnou radost. Jen si to představte - mít svůj vlastní hrad. Někdo si staví pergolu, jiný altán, někdo si postaví bazén, ne tak pan Švec - ten se rozhodl, že si postaví rovnou hrad a co víc, on ho nechal nám dětem docela volně přístupný...Tak se pěkně posaďte a v klidu si poslechněte povídání z mé dnešní cesty... 

Abych si uchovala nějaký zážitek, půjčil mi děda hned na začátku svůj stařičkej foťák a protože to s ním ještě moc neumím, chvilku mi trvalo než jsem objevila všechny taje všech těch černých tlačítek. Nejvíc ze všeho mě teda bavilo přepínání mezi hledáčkem a obrazovkou: Máčkneš - svítí obrazovka. Máčkneš podruhé - obrazovka zhasne a obrázek se nějakou skulinou protáhne do toho malýho kukátka nahoře, máčkneš potřetí a je zase zpátky na obrazovce - je to prostě dokonalý !!! . Čím rychleji pak mačkáš, tím větší je to bžunda.Se zrcadlovkama to ale raději nezkoušejte, protože by se jim z toho mačkání mohla zamotat zrcátka a kdo ví, jak by to potom dopadlo.

Stejně jako dědovo foťák - důchodce, mně ale dokáže zaujmou i docela obyčejné stéblo trávy u nás na louce.

A když to všechno už mám nastudovaný, zavísknu si, a dám si pár svých elegantních tanečních kreací pro pobavení své i dědovo, no řekněte nesluší mi to ?

Ale teď už zpátky ku hradu :

Čáry máry fuk, ať tu stojí kluk. No teda klidně by to mohla být i holčička ;) Hmmm... kouzlo se tentokráte nějak nepovedlo, je tu pořád jen děda a já, ale to neva, jednou se to přece podařit musí...

Kuk ;)

S aparátem v ruce už jsem téměř dokonalej profík a tak bych si ještě měla změnit nick na Bombelka-photography. No nezní to honosně? A že ještě nedávám úplně dokonalé fotky - pchá a kolik z těch "Photographů" je vlastně dává ?

No co co, každej nějak začínal a navíc se mi pak tolik netřesou ruce :))

Hradní tajemství jsou veselá i smutná a tak jsem se jen trošičku v okénku hradní věže zasnila...Co kdyby jednou přijel krásný princ...

Princ nikde, ale zato s přicházejícím večerem může hrozit nebezpečí od nějakých lapků, či loupeživých rytířů a tak musím zkontrolovat sílu a pevnost hradeb...

Ještě vyběhnout nahoru na věž a zkontrolovat co se děje dole v podhradí...

Erb má tedy pán domu pořádný ;)

Noc se kvapem blíží a tak nezbývá než osedlat bujného oře (dědu) a vyrazit k domovu. Cesta je dlouhá, ale to mi nebrání v tom, abych si ještě chvíli nepohrála s tím véélikánským balíkem sena...

Venku je už tma, já ležím v postýlce, děda mi vypráví o jedné tajemné Bílé paní a jak tak upadám do snění, zdá se mi, že jsem zase aspoň na malou chvíli svou vlastní hradní paní... 

Dobrou noc :)

P.S. A pro ty, co mně už sledujete pravidelně, těšte se, příští povídání bude o tom, jak jsem vylezla svou první třnáctistovku :) 

papa...

...