Někdy vyjde měsíc a osvítí vám noc tak, že se vám zdá jako den. Koukáte do toho jasného kotouče a v hlavě se vám, jako na běžícím páse začnou honit myšlenky. Tu se mihne milá vzpomínka na nedávnou minulost, tu kolem s rychlostí racka prolétnou dnešní starosti a za chvíli se zase do té zvláštní směsice pocitů přidají naděje a obavy ze dní budoucích. Ty myšlenky prolétají tak rychle že je ani nestihnete zachytit a tak jen bezradně koukáte jako z okna rychlíku, zvaného Život.....
Někdy vyjde měsíc a vám se zdá že vás jeho záře osvítila a najednou před sebou vidíte vše jasněji. Zklidníte se a chopíte se té myšlenky která vám tak dlouho ve víru dní unikala, a pomalu, kousek po kousku ji ve svém nitru rozbalujete a přetváříte, aby jste se jí na závěr, když už se vám zdá že je dokonale přetvořena k obrazu vašemu, nechali unášet. A ona s vámi skutečně vzlétne vstříc vysněným touhám a vy máte najednou pocit že to vše, možná jen zdánlivě zbytečné, přece jenom mělo nějaký smysl.....
Někdy vyjde měsíc a vy jako ve snu koukáte do té jeho zvláštní záře a necítíte zhola nic. Snad jen něžnost dotyků jeho paprsků, snad jen radost z jeho přítomnosti a možná i radost z toho že jste. Stane se v tu chvíli jenom vaším měsícem a vaším světlem štěstí a souznění. Tenhle měsíc máte nejraději, možná právě proto že bývá tak vzácný a tak si ho schraňujete ve své paměti, v bláhové naději že takovým pro vás zůstane navždy......
Někdy, a takových dní je vlastně většina, prostě měsíc nevyjde....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.