Velikonoční jarmark - už vidím, jak vám zasvítily oči. To mně taky, při vzpomínce na langoše a jiné dobrůtky. (Olizuju se ještě teď) Jarmark sám o sobě už mne tolik neláká. To jsou davy lidí a plné stánky nejrůznějších blbinek (tedy jistě pouze z mého pohledu). Možná kdyby byly v jiném prostředí - samostatné - měly by určitě pro mne větší kouzlo, ale ztracené v tom myšmaši všemožnostní jsou pro mne spíše utrpením...A do toho všeho to množství lidí...Jeden človíček nám přece jen radost udělal +Tartu Verity . Vynořila se z davu a už z dálky na mne křičí "ahoj Mílo". Já jsem nejdříve poněkud zmaten, člověk si ve své fantazii vždy vykouzlí kde co a skutečnost pak mnohdy překvapí...(V tomto případě mile). Podání rukou, pár slov a chvíle kličkování mezi stánky (Úplně jsme zapomněli na společné foto). Přemýšlím nad tím, že setkání sousedů v cukrárně či kavárně by mi bylo určitě milejší než takhle, uprostřed davu lidí a dozajista při tom všem působím dojmem mimozemšťana, který právě spadl z Marsu a horko-těžko se naučil první dvě slůvka místních obyvatel...No co už - to je život a to jsem já - příště to třeba bude lepší ;0)
Loučíme se s Tartu, opouštíme s babi a malou Maggií ten prapodivný babylon a vydáváme se oklikou přes město k autu... "Takhle tedy vypadaly Vodňany za husitských válek", říkám si při pohledu na maketu...V hlavě se mi vybavuje jejich obléhání a já je najednou vidím úplně jinou optikou. Tak se, než vyrazíme zpátky domů k obědu (bude "řyzek" heč !!!), projděte s námi a v těch pár novodobých pohledech zkuste spolu se mnou najít pár stínů minulosti...
A písnička dnes poněkud mimo téma - jen tak, podle nálady :o))
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.