Je ještě přítmí a já poslouchám tvůj dech. Je klidný, vyrovnaný a skoro neslyšný. Dýcháš, tedy jseš - dýchám, tedy jsem - jsme. Skrze síť řas pozoruji, jak si pod peřinou s lehkým úsměvem ve tváři sníš své sny a tvá hruď se v rytmu dechu zvedá a klesá jak vlny na břehu moře. Pozoruji tě rád - je to takové mé malé tajemství a způsob, jak si tě kus uchovat - navždy - navzdory osudu. První paprsek dne prošel sklem a polechtal tě pod nosem. Zavrněla jsi a převalila se na druhý bok - ještě máš čas, ještě si můžeš snít svůj sen. Zvedám se a popojdu ty tři metry k oknu, abych ten drzý paprsek, co ruší tvůj klid zaplašil... Rozednívá se a tvůj dech mi napovídá, že ještě jsme...
Sedíme u dohasínajícího ohně a pozorujeme uhlíky, jak doutnajíc kreslí ve tmě čarokrásné obrazce. Ta žhavá galaxie Andromedy, uprostřed kruhu z kamenů se pohybuje v nějakém nám neznámém rytmu a pulzuje životem. Položíš si hlavu na mé rameno a já z blízka ucítím tvou vůni - dnes voníš po borůvkách. Skláním se dolů a foukám do ohně - plameny na chvíli osvítí tmu a pohladí nás svým teplem. Žhavíky stále sálají a mlčky se stávají v mrazivých okamžicích času, symbolem našeho společného bytí...
Tma prostoupila náš svět a my, odcházejíc za svitu pouličních lamp od dohasínajícího ohně, dotýkáme se konečky prstů a hladíme se pohledy. Noc na mně dýchla chladem, ale uvnitř mám teplo. Odnáším si v srdci ty žhavé symboly našeho společného bytí, abych ti ráno, až tě paprsek nového dne pošimrá pod nosem a ty se nespokojeně zavrtíš a překulíš na druhý bok, mohl zašeptat :
" Je to dobrý, ještě hoří "
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.