pátek 3. dubna 2015

Na bobří řece...(on beaver river)

Dnes tě má milá zavedu do země,  kde dole, pod naší Svobodnou horou  na břehu řeky Blanice mají svůj domov bobříci .

Oba mají letošního jara naspěch. Táta Bobr celé podvečery a noci něco kutí na břehu řeky a paní Bobrová se stará o domácnost. Tedy domácnost - je to zatím jen provizorium, které jim má sloužit jako útočiště do chvíle, než táta Bobr vybuduje z větví poražených kmenů dům  dostatečně pevný , aby odolal i velkým jarním vodám a který jistě poslouží několika dalším generacím. První z nich by se měla narodit už v dubnu a tak je třeba spěchat, aby bylo vše připraveno. Nejdříve spletou z větví nad úrovní hladiny podlahu, nad ní mohutným obloukem vyklenou střechu. Paní Bobrová pak podlahu vystele jehličím, listím a mechem aby ty maličká, sotva narozená klubíčka, mžourající na svět dvěma perličkami  očí, nestudily tlapky.

K večeři si naši bobříci dají trochu kůry a lýka z olše a potom zase hurá do práce. Nejdříve musí najít vhodnou, klidnou zátočinu na druhé straně řeky, tam, kde tolik nechodí lidé a pak pomalu ale jistě začnou proplétat rošt hnízda. Bude to trvat několik týdnů než bude hnízdo hotové a další léta pak bude neustále opravováno a zdokonalováno. Noci poplynou a čas se bude krátit. A pak nastane ten šťastný den - po čisté nové podlaze se budou motat čtyři malé, chlupaté a neustále hladové uzlíčky. Ještě tři měsíce je máma bude kojit než jim začnou rodiče nosit zprvu jen menší, jemné větvičky. Podvečery a noci horkého léta budou opět plné práce. Dům už bude stát, ale bude třeba připravit ještě spoustu dříví jako potravu na zimu. Několik kubíků pak bobříci uloží poblíž hnízda pod hladinu, aby ho v zimě, kdy řeka zamrzne a už nebudou tolik vylézat na břeh, táta Bobr  mohl postupně nosit do hnízda. Bude trvat ještě další dva roky než se malá kolonie rozroste o třetí generaci. 

Je to štěstí, pozorovat dalekohledem každý večer z úkrytu to báječné hemžení na břehu řeky. Hemžení, jenž bude jednou odměněno novým domovem oběma milým bobříkům i jejich dětem...Pomalu, s úsměvem pokaždé opouštíme ten bobří ráj a ještě dlouhou chvíli se vždy z vysoké skály díváme dolů, na ten nádherný, přešťastný, tolik tomu našemu podobný, vodní svět ...
















Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.