Jaro si dává na čas, tedy alespoň u nás na kopci. O pár desítek metrů níž ve městě už to rozkvétá, ale tady nahoře je les (stejně jako já) ještě líně ospalý. Nezbývá než hledat ! "Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát nebo..." A také nalézat !! Jaro se potajmu a nesměle dere ven všemi škvírami mezi všudypřítomnými kořeny stromů a je jen na nás, abychom ho objevili. Co na tom že funí vítr a déšť se střídá se sněhem či kroupami, co na tom že teploty se za měsíčních nocí blíží bodu mrazu. Ono je už na dosah a zbývá jen kousíček, než propukne i u nás na hoře s plnou silou.
Tak zatnout zuby, nadechnout a vydržet ještě těch pár posledních okamžiků, než natočíš na tělo zrcadlovky nový objektiv (proč si koneckonců neudělat radost ?) a na monitoru, o pár hodin později uvidíš ten, znova a znova se rodící, nový život :O)
A kdeže jsem tu písničku slyšel prvně ? V roce 84 na Lochotíně ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.