Shledání s Entgoraiem příštího dne je dojemné - netuším, jak mi mohl člověk, kterého jsem v Nairobi viděl pouhou hodinu, za tu malou chvíli tak přirůst k srdci. Snad je to tím, že v okamžiku, když jsme sami na dně, jsou naše srdce mnohonásobně citlivější. Mluvíme spolu dlouho a je to nádherný začátek těch několika měsíců strávených mezi masaiskými bojovníky. Kde se jen v lidech, jejichž celý majetek spočívá v několika málo věcech a stádu koz a ovcí, bere taková moudrost žití ?
A vlastně jim rozumím - byly doby, kdy jsem mohl mít téměř vše na co jsem si vzpomněl, ale ve chvíli, kdy jsem se toho všeho vzdal, jsem se najednou cítil mnohem svobodnější. Věci, majetek, touhy - vše to mne totiž svazovalo a činilo závislým... Za temných nocí v buši se zpětně probírám svým životem a kupodivu se mi v paměti nevynořuje mé drahé auto či přepychový dům, plazmová televize či nádherný nábytek, ne, tohle všechno z mého srdce nenávratně zmizelo v tu chvíli, kdy jsem to už neměl. A v tom prázdnu, prostém všech věcí, se mi najednou z minulosti začaly vynořovat vzpomínky a pocity. Večery s kytarou a písněmi, jejichž tóny procházejíc plameny ohně, volně odplouvají někam do ticha noci, Vynořuje se mi z paměti má láska , kterou jsem miloval tolik, že jsem ji nakonec svým odchodem musel chránit sám před sebou - kdo ví, jestli to někdy pochopí. Z paměti se mi vynořuje i ten pocit štěstí, kdy jsem dopsal svůj první román a nevěřícně, opatrně se dotýkajíc stránek ještě vonících tiskárnou, jsem ho tu samou noc celý přečetl. V paměti mi zůstal i můj kamarád, který spolehlivě zachytil lano v okamžiku, kdy se mi pod rukou, vysoko na skále, utrhl chyt. Nezůstalo ve mně, spícím uprostřed kruhu z ostnatých keřů chránícího mne v noci před divokou zvěří, nic z mé pýchy a ješitnosti. A já v tom okamžiku pochopil, že to největší bohatství které mám, nemám ve své peněžence, batohu či domě, ale nosím ho sám v sobě - ve svém srdci...
Dny letí nezadržitelným tempem vpřed a já, jak v sobě postupně objevuji, oproštěn od všeho sobectví, nový svět harmonie, nacházím také odpuštění. A tak se zbavuji i těch posledních pout, které mne spojují s minulostí. Pocit křivdy je totiž jako závaží, které vám, ač již máte křídla snů, nikdy nedovolí vzlétnou výš...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.