Tak jsi tady má milá...
Koukáš na mne bezelstně, svýma tmavomodře zvídavýma očima, jako by si se ptala, co tě čeká...A já jen bezradně krčím rameny. Jak mám vědět, jaký svět bude tvým domovem když ti bude náct ? Moc bych ti přál, aby byl krásnější než ten dnešní, ale kdo ví...
Držím tě na svých velkých rukách a chtěl bych tě chránit, ale budu mít vždy dost sil ? Kolikráte v životě už jsem si myslel, že ty velké ruce jsou dobré a silné a kolikráte jsem zjistil, jak slabé mohou být vůči nicotě, co vstupuje do našich srdcí...
Chtěl bych alespoň na chvíli vidět svět tvýma krásnýma očima, vnímat všechny ty dobré věci, které ty jasně vidíš a které já už léta přehlížím. Chtěl bych se naučit zase vnímat ta tajemství, která jsou v těch věcech skryta. Tak jako ty - bezelstná, bezbranná a čistá. Jsi jako nepopsaný list a nikdo neví, jaká slova do něj osud vpečetí. Už zítra v něm přibudou první řádky a pak další a další, až postupně zaplní první list, první kapitolu, první dějství tvého života. Už zítra vyřkneš svá první slůvka a pozítří uděláš své první krůčky. Jakým směrem tě povedou ? Zatím jsi ještě v bezpečí, ve svém malém soukromém ráji, v náručí své mámy... a tvé dny další ?
...Zahaleny jsou tajemstvím...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.