Svět se mění a my s ním. Země se vychýlila ze své oběžné dráhy a spolu se svými dvěma měsící se vydala na pouť k Marsu. Tepla ubývá a severské národy začínají migrovat na jih. Bude se ochlazovat dál nebo slunce zemi udrží na jiné, vzdálenější trajektorii ? Nikdo netuší , severní i jižní polokouli zvolna pokrývá led a úzký pás okolo rovníku se brzy začne plnit lidmi...
Vydávám se do stepi, abych dokončil svou proměnu. Smířený se světem i s minulostí, chci s ní splynout a stát se její součástí, stát se součástí toho dokonalého plánu stvoření. Jdu sám několik dní, stále hlouběji a hlouběji, vyhýbajíc se všem lidským sídlům. Svou lvici potkávám náhodou, je zraněná na noze a zdá se, že bez potravy zahyne. Přirozený výběr - řekli by jste, ale já se zcela nepochopitelně, z nějakého mně neznámého vnuknutí rozhodnu pomoci... Ulovím antilopu a táhnu ji k ní. Nechá mne přistoupit skoro na dosah a z posledních sil se snaží pozřít pár soust. Další starostí je voda - musím ji přinést ze vzdálené říčky, ale neváhám. Ona si život zaslouží ! Jsme spolu několik dní a rána se pomalu hojí - i ona sama nabírá sílu znovu vzdorovat osudu. Zvláštní spojení - ona, bývalá paní džungle a já, stín vládců světa. Dva osudy navěky spojené nějakým zvláštním nepochopitelným poutem...Uběhnou čtyři týdny a my se vydáváme na další cestu - rána už je téměř zhojená a má lvice zkouší lovit. Pozoruji její hebkou srst a sebejisté pohyby predátora - je dokonalá...Konečně !!! První úlovek - zraněné tele pakoně. Jsem rád - za ní - dokázala to, teď už se obejde i beze mne, ale ona z nějakého nepochopitelného důvodu zůstává. Ví snad už teď, že o pár dnů později bude moci chránit život můj ? Stali se z nás spojenci - přátelé na život a na smrt. Dvě paralely, které se v nějakém paradoxu života v jednom místě a v jednom čase navždy spojily.
Probudil jsem se v noci a na setmělé obloze jsem uviděl miliardu hvězd a dva měsíce velké tak, že se zdály téměř na dosah. Chvíli jsem nevěřil svým očím a uvažoval co se vlastně stalo, když mne svým mrazivým dechem probral vesmírný chlad ze strnulé netečnosti. Něco se změnilo - ne změnilo se všechno !!! Otřásl jsem se zimou a v tu samou chvíli jsem ucítil vůni a teplo její srsti, to jak se mi má lvice připomněla svou přítomností...
Ne každý kdo bloudí je ztracený (J.R.Tolkien)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.