Sednu ke kompu, naleju drobet vína (no co, každej má právo se měnit ;) pustím Yirumu a prsty se mi rozběhnou po klávesnici. Dnes byl dvojí den - řek bych až téměř schyzofrenní - práce na slunci na střeše mne dokonale vycucla ale den byl přitom všem kupodivu prima - řek bych nádherný...Lehce přivřu oči a mé myšlenky už najednou nejsou doma - jsou o pár desítek kilometrů dál - tam na Pustině. A tak se v myšlenkách vracím o týden zpět a je nedělní ráno a motor našeho auta, jak ukrajuje těch pár mil si zase brouká tu tichou píseň o dálkách a já točím volantem a míjím ty jižanské vesničky, kterými jsem projel už tolikrát a můj první cíl se blíží...
Hrad Rabí a o pár kilometrů dál Sušice - brána mé milované Šumavy...
První zastávkou za Sušicí je Rovina - Hotel Seno - kdysi, ještě za bolševika tu ve stodole občas přespávali vojáci, vracející se z Hartmanic ze sobotních tahů - odtud tedy ten podivný název dnes nádherné roubené chalupy, restaurace a penzionu...Ale na oběd (jako vždy byl skvělý) je v tuto chvíli ještě brzo a tak vyrážíme po svých, asi dva kilometry k Pustině...
To místo miluju a tak jako vždy tu tiše stojím a znovu a znovu obdivuju ten nádherný dům uprostřed divočiny. Samotu, která se opuštěna osudem i lidmi stále ještě rve o život s drsnou tváří Šumavy. Kolik dešťů, sněhu a krutých mrazivých zim, kdy nikdo nezatopil v kotli, kdy se osleplými okny bez skel proháněl mrazivý vítr, musel prožít a jak ohromnou vůli musel ten dokonalý soubor trámů, fošen, prken a šindelů prokázat, aby přes to vše i dnes hrdě a pevně stál a díval se, jako vždy zasněně, do protilehlých vrcholů tyčících se za údolím Dobré vody.
Bude to možná znít divně - ale já tomu stavení tak trochu závidím. Závidím mu jeho hrdost a sebejistotu, jeho pevnost ve víře a jeho svobodu - to jak navzdory všem a všemu zůstává sám sebou. Hrdý a zároveň přívětivý, zvoucí ještě i dnes, věčně otevřenými dveřmi unavené kolemjdoucí dál...
Nedaleko odsud je pak další zvláštní místo, kterému dal jméno a ke svému pokornému životu si ho, na přelomu tisíciletí, vybral poustevník Vintíř... Ale o tom zase příště . Tak prožijte hezký večer, ráno či den někde venku, mezi stromy - tam, kde tento pokřivený svět ještě neztratil svou čistou tvář a kde zůstává, jdouc nám mlčky příkladem, vždy...
... sám sebou !
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.