Dopisy Lauře... Senj (Letters to Laura)

Drahá Lauro...

Dnes ráno jsem vykoukl ze dveří a nestačil se divit. Venku foukal studený vítr (konečně jsem pochopil co je to bóra) a moře, světe div se, bylo jak zamrzlé !!! Byl to zvláštní pohled, úplně rovná, jako by ledová hladina, posetá bílými fleky pěny, odpočívá zdánlivě nehybně a přitom sem tam vítr zvedne z toho ledu vyšší vlnu a rozstříkne ji gejzírem vysoko do vodní tříště, kterou pak druhým nadechnutím uchopí a nese ji o mnoho desítek metrů dál. Nemohl jsem se na ten zázrak dost vynadívat. Vítr byl opravdu silný (foukal celou noc) a v jednu chvíli mi málem vzal z ruky placku mobilu. Udělal jsem si kávu a trochu se šel přiobléct. Na to že jsem vyběhl ven jen v triku bylo opravdu chladno. Pak jsem já, zasněný básník, seděl  na opuštěné terase a ukládal si do své paměti tu zvláštní, téměř zimní, letní přímořské destinaci se naprosto vymykající krásu.

Přál bych ti aby si ji viděla, ale ty jistě ještě spíš zabalená do peřiny jako do peří a sníš si své sny. Sny jsou dobré, jsou měkké a teplé, tak jako ty a tolik, tolik bezpečné...Ne tak cesta ke hradu. Nehaj stojí na kopci ze všech stran otevřený větru a je to znát. Výstup k němu znamenal souboj s prudkým větrem jež se do mne v nevyzpytatelných nárazech opíral . V nejvyšší intenzitě by tě nepřipravenou dozajista povalil ! Ještěže jsem se vrátil z hor již včera večer . Vůbec si nedovedu představit, co by se dnes dělo nahoře na hřebenech. Tak silný vítr jsem snad za toho půlstoletí co žiju ještě nezažil. S obtížemi jsem se probojoval ke dveřím do pevnosti a musel se do nich opřít ze všech sil, abych je zevnitř proti větru zavřel ! Sotva se mi to ale podařilo, nastalo neskutečné ticho. Třímetrové kamenné stěny dovnitř nic z toho, co se dělo venku, nepustily a jen, jakoby vzdálený hukot připomínal stejně jako před staletími to peklo vně. Navíc mne překvapil rozdíl teplot venku a uvnitř .Zvědavě jsem se dotkl mohutné kamenné stěny a ta, jak v těch vedrech pár dní před tím naakumulovala teplo, postupně ho teď vyzařovala.  Hrad sám o sobě stojí na  čtvercovém půdorysu s malým nádvoříčkem a studnou uprostřed . Jedna velká místnost která vede okolo, má v přízemí klenuté stropy, ve druhém patře dřevěné a třetí už tvoří střecha čtyřmi pultovými plochami sbíhajícími se do středu. Všechna patra pak obsahují nepříliš bohatou ale vkusně uspořádanou expozici historických zbraní, stejnokrojů, erbů a dalších věcí denní potřeby . Poslední patro nad střechou pak tvoří ochoz s cimbuřím na vnější a zděným zábradlím na vnitřní stěně. Vítr tam nahoře byl téměř nesnesitelný a tak jsem byl rád za věžičky v rozích, ve kterých bylo přece jen trochu závětří. Nakonec jsem sešel dolů a prohlídku zakončil v malé kavárně v přízemí, pohárem se sladoledem (zmrzlinou) a kávou. Přitom jsem přemýšlel o tom, jak se historie v pravidelných spirálách opakuje, Pevnost byla postavena v roce 1558 na obranu proti Turkům Uskockým kapitánem Ivanem Lenkovičem. Uskokové byli běženci kteří prchli před Turky z Balkánského vnitrozemí a v Rakouském žoldu proti nim bojovali a bránili jejich postupu na severozápad. Jejich zajímavou historii najdeš tady. Když jsem se dosti nasytil historie, vyšel jsem ven a přes neutuchající, stále silný vítr, seběhl dolů, do těch úzkých uliček města a bezcílně jimi bloudil sem a tam. A při tom bloudění mne pozvolna přemohla lehká melancholie. 

Strávil jsem tady pár krásných týdnů a s nadšením jsem vnímal místní krásy, ale který kout světa se může vyrovnat mým milovaným hvozdům Šumavským? Začalo se mi stýskat po těch zelených kopcích plných života a barev, začalo se mi stýskat po rodné řeči a celou tu dobu Lauro, se mi stýskalo i po tobě. Kde jinde ve světě bych tě v ulicích či na nábřežích rozpoznal ? Kde jinde ve světě bych mohl slyšet tvůj sametový hlas než tam, kde jsme ty i já doma ! Vrátím se ! Prázdniny se přehouply do své druhé půle a ty se od rodičů z venkova dříve nebo později vrátíš taky, odpočatá, opálená a šťastná. A opět budeme spolu a přitom sami v sobě vést nekonečné filozofické rozhovory a bezcílně bloudit ulicemi, vzdychat v kinech u romantických filmů a fotit tu křehkou krásu naší domoviny, kterou nás Bůh obdařil...

Měj má milá krásné dny i sny a nezapomeň !

Tvůj Francesco P. ...

 ...