Vždycky jsem říkal, že tam kde je moc lidí, nemohu se cítit dobře. Ta poslední dvě léta mi to ale vyvrátila hned dvakrát. Ten první případ, loni, byl Amsterdam a letos pak Kerkyra, tedy hlavní město řeckého ostrova Korfu. A přitom to tak z počátku ani zdaleka nevypadalo. Dostat se autem do centra relativně nevelkého města, přes kolony dalších aut a všudypřítomných skútrů a kol spletí úzkých uliček, je problém už sám o sobě a dobře půlhodinové čekání ve frontě na centrálním náměstí Esplanade, než se uvolní místo na parkovišti, tomu taky dvakrát nepřidá, ale pak už čekají jen trochu vnímavějšího člověka jen samá pozitiva a sociální jistoty ;) Tedy abych to nezlehčoval: Benátský styl města je kouzelný sám o sobě a kolonády po celém obloukovém půdorysu náměstí, jež mu daly i své jméno, ho jenom podtrhují. Když jsem pak na začátku mluvil o komplikovanějším přístupu do centra, záhy jsem pochopil, protože prakticky celé centrum, se svými uličkami, bulváry a tavernami je, tedy až na pár vyjímek pěší zónou. Chválím, chválím, chválím ! Po tom, co projdete východní stranu náměstí, jíž dominuje mohutná stará benátská pevnost ze šestnáctého století a malý přístav a přejdete na druhou stranu náměstí ve tvaru mandle, ocitnete se ve spleti uliček, nejrůznějších krámků, tavern ale i obytných domů, se svými barevnými okenicemi, prádelními šňůrami nataženými z jedné strany ulice na druhou a všudypřítomnými výlohami, plnými nejrůznějších předmětů. Trochu méně vnímavý člověk by se nejspíš po hodině nudil, ale když odhlédnete od celku a zaměříte se na detaily, jste najednou ve zcela jiném světě. A nejsou to jen architektonické detaily, mnohdy několik set let starých, povětšinou kamenných patrových domů, ale i ten dech města či jak nazvat tu uvolněnou atmosféru, jíž to město dýchá. Ten klid, volně plynoucího času je tak nakažlivý, že již po malé chvíli zapomenete na všechny starosti a spěch. Nervozita, chvat a starosti tu prostě nemají své místo. čas tu plyne svým vlastním volným tempem a vy se jím necháváte jen tak unášet. Jen tak bez cíle a namátkou bloudíte uličkami a na malinkých kruhových náměstíčcích, či spíše křižovatkách ulic, odbočujete přesně tam, kde vás něco zaujme. Dalo by se tu bloumat celé dny a ani na chvíli by jste nepocítili nudu. Vše kolem je v pohybu, ale nikoliv ve spěchu, vše tu má svůj čas líně tekoucí řeky a ta atmosféra klidného plynutí vás do poslední buňky vašeho těla pohltí. Kerkyra, neboli Corfu chcete-li, je prostě, tedy alespoň pro mne, fenoménem klidu a pohody...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.