1. Jsem jako
pták co nad hladinou přeletí
a křídla v
slunci rozpustí se v zápětí
jen ztěžka
dýchám jak sevřená v objetí
když letím
výš a výš
Znavená letem někdy tiše usínám
jak řeky
plynou dávno ani nevnímám
jen velmi
zřídka když se dolů podívám
ty uvidět
mě smíš
Ref: A potom já
nejspíš ani netuším
co dělat má
v tu chvíli ten Ikaros v nás
křikem svým
jen stěží ticho přehluším
kolik
světla zbylo z krás
2. Proč racků smích rozlíhá se oblohou
když k
slunci výš křídla letět nemohou
a světa tíž
už jen ztěží přemohou
když promění se v stín
Jak větve
dál vítr křídla ohýbá
a dech můj
sám hrudí sotva zahýbá
tak proč
jít dál když se osud nehýbá
kde sílu
hledat smím
Ref: A potom já
nejspíš ani netuším
co dělat má
v tu chvíli ten Ikaros v nás
křikem svým
jen stěží ticho přehluším
kolik
světla zbylo z krás
3. Proč
ztracená sama bloudím temnotou
a oči mé
jsou postiženy slepotou
a cesta zlá
vede divnou prázdnotou
co promění se v pláč
Ten kdo
chce výš ať na pády se připraví
a chvíle
zlé kdy bolest střídá bezpráví
a kdy i čas
v údivu se zastaví
když z
anděla je rváč
Ref:2* A potom já nejspíš ani netuším
co dělat má
v tu chvíli ten Ikaros v nás
křikem svým
jen stěží ticho přehluším
kolik světla zbylo z krás
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.