Jsou dny, třeba jako ten dnešní, kdy bych si je raděj neprotíral. Takhle krásně rozmazanej svět má totiž své neopakovatelné kouzlo. Vidíš všechno a zároveň nevidíš nic. Z problémů se stanou šmouhy, světlo lásky, z něhož jindy tak bolí oči, se promění v semišově hebké pohlazení a dokonce i ta zklamání jsou taková nějaká méně intenzivní. Prostě svět jaký by měl být - dotek harmonie. A že v něm nejsou žádné věci ? A proč by vlastně měly být ? Možná stačí jen to intenzivní si uvědomování bytí - svého já. A dokonce ani to mé já není v tom obraze tak výrazné, aby se proměnilo na sebestředné či sobecké. Tak nějak přirozeně a dokonale splývá s celkem. Dokonalá rovnováha ...
Jsou rána, třeba jako to dnešní, kdy bych se s chutí rozpustil v mlze, měl všechno a zároveň neměl nic. Prostě jen dokonale čistá svoboda bytí ... (for us)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.