Svržena do víru bezedné prázdnoty,
pomalu sbírá si ztracené jistoty.
Jistoty co nikdy jistotou nebyly
vyhlíží svítání, snad přijde za chvíli.
Do dlaní bere svých, věci co němé spí,
nehřejí, nehladí, jen duši svazují.
Není to ke smrti, ba ani k žití
za družku zvolit si prázdnotu bytí.
Veršíky smutné jsou, až dech se tají,
však někde u ohně píseň jí hrají.
Pár tónů, veršů pár, o touze k žití
naděje stále je ! Možná ji chytí !
Do hory, do lesů uniknout ze sloty,
tam mlčíc hledat své...
...ztracené jistoty...
(Inspirováno touto písní:)
(...a možná trochu i životem...)
...Zvláštní povaha - když je všude kolem příliš veselí, myslívám na ty, co to štěstí nemají...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.