Road - cesta - kolik jich za svůj život ujdu, kolik jich důvěrně poznám a kolik jich minu. Cesta se mění s kilometry a někdy jí stačí jen pár metrů, aby se k nepoznání změnila. Dnešní den tou proměnou procházím ! U nás nahoře na kopci vítězí slunce a o pár metrů dál a níž se kraj halí do sametově hustého, mlžného hávu. Čím níže sjíždím, tím je ta mlha hustší. V autě je teplo, ale to se změní v okamžiku, když dorazím do práce. Dřevo krovu je namrzlé a ojínělé - spící. Dotýkám se ho rukama a ten mrazivý dech prostupuje celým mým tělem - čeká mě těžký den...
Mé myšlenky letí jak telegrafní zpráva a čím víc se vzdalují od mé duše, tím větší proměnou prochází. Ze začátku plné naděje a plánů, mění se postupně odpovědi v otazníky a rozhodnost v tápání. Kde se bere ta proměna, přineslo ji snad s odcházejícími sny ráno ? Proměnila se snad ta jasná a přímá myšlenka tím letem v oblacích ?
Cesta - ano to je to vysvobození - nemusím vidět za nejbližší roh, nemusím slyšet tvá slova, nemusím dokonce ani znát cíl - stačí nechat se vést. Přede mnou ji prošli už jiní a tam, kde je vedla střelka kompasu a spletenec náhod a osudů, svými podrážkami a mozoly svých rukou vyznačili směr.
Jsem jim vděčný a opět pln naděje...
Víš, někdy si říkám, že svými kroky, svým vědomím, svými slovy prošlapávám taky takovou cestu a vím že je to dobré. Možná na ni narazíš ve chvíli, kdy se ta tvá ztratí v mlze a bude tě chvíli vést. Já tou dobou už nejspíš půjdu po cestách jiných, ale v tom místě, kde se naše kroky překryly - zůstane naše společná stopa - a možná právě ona bude vysvobozením a severkou pro ty budoucí ...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.