Zvláštní, nikdy jsem jim pořádně nepřišel na chuť - vždy byly, alespoň pro mne, spojeny se slůvkem "muset" a já při tom tak strašně rád "nemusím". Mám rád svobodu, volné pláně a čerstvý vítr. Vlastně jsem měl už od malička - při představě "oblékání se do svátečního" se mi ještě dnes dělá nevolno. A to cukroví - přeslazené a přitom tak neodolatelně vábící. :p Já vím, dárky, rodina pohromadě a tradice, ale bylo to nutno balit do té drátěné košile "musu"? Možná že ano, jak jinak by ta tradice měla zůstat zachována. Dodnes si vzpomínám na unavenou tvář mé bývalé ženy která z posledních sil zasedla ke štědrovečerní tabuli. Ano připouštím - děti - možná pro ty to mělo svůj smysl. A proč si vlastně dnes, (kdy dávno vyletěly z hnízda) neudělat (ne)jeden den v roce jen podle svých představ. Trvalo to sice půl století, ale dočkal jsem se. Musím za to poděkovat mé malé Maggii, ona totiž "mus" nenávidí stejně jako já. Den se chýlí ke konci, ona sedí vedle mne, (výhoda malého bytu) maluje své obrazy a já si sedím u monitoru, poslouchám Yirumu jak ťuká do kláves klavíru a odpovídám mu ťukáním do klávesnice počítače - písmenko po písmenku přetéká ze srdce na dlani - žádný "mus" jen čistá pohoda. V hlavě se mi prohání šťastné i méně šťastné kapitoly mého života a taky vy - mí (virtuální ?) přátelé...
A tak, ať už jste dnešní den prožili podle svých přestav nebo podle tradic a nebo se pro vás obojí vzácně spojilo, pootevřu vám dnes okénko do svého světa svobody a větru ve vlasech. Do světa, ve kterém i teď v zimě modře kvetou pomněnky a za okny dělají neplechu neposední andělé.
... Do světa lásky, snů a svobody...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.