čtvrtek 8. ledna 2015

Doteky poezie...

Občas vás něco chytí za srdce tak, že to musíte vykřičet.
Tak křičím...




Noc na terase
(Mirastus)

Stmívá se pomalu uprostřed léta
noc žena překrásná z jiného světa
stříbro hvězd ve vlasech přichází zvolna
zmámená vůní trav uléhá potichu
na lůžku z kopretin ke snění svolná
v závoji samoty svolná i ke hříchu.

Váhavě odkrývá tajemství klína
úplněk houpe se nad číší vína
v mystickém obřadu za hranou času
představy tancují menuet včerejší
prsty snů vpletené do černých vlasů
nad ránem jenž bývá málokdy moudřejší.

Po mostě vzpomínek překročit řeku
spoutáni nadějí pod klenbou věků
souhvězdí ve vlasech jak stříbro šednou
má vůni po lásce noc když se nebrání
dotknout se naposled pak ještě jednou
chladivý polibek probouzí svítání.





Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.