Pootevřel strážce bránu paralelních vesmírů
objevil tam její krásu ladnou jako stéblo klasu
vytesanou v slunci jasu v ladné křivky empíru
Příběh co pak odehrál se vzácný jak lesk safírů
hebký jako božské snění čekajíc na rozuzlení
v něžně bílé květy mění tiché tóny klavírů
Ona jeho milovala láskou touhy neznalou
nechtíc pasti na něj líčí a když srdce jeho křičí
schová se mu do jehličí s prosbou téměř zoufalou
Možná lásky zalekla se když vedle ní náhle stál
cesta zpátky ztratila se prozradilo chvění v hlase
a způsob jímž ohlédla se že jí v srdci plamen vzplál
Kdo ví jestli šťastný konec měl ten příběh z empíru
ona snící téměř němá jemu srdce steskem sténá
bude láska naplněna možná v jiném vesmíru...
..Kde cit nelze uchopit, nezbývá než tiše snít...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.