Vysoké Lávky - Hohenstegen
Píše se rok 1630 a poblíž Vintířovy stezky z Bavor přes Hartmanice do Sušice staví první dřevaři své roubené domy. Postupně tady, nedaleko lávky přes Černý potok vyrostlo na dvě desítky stavení. Obyvatelé chalup se živí zemědělstvím a prací v lese. Okolní kraj patří do největší královácké rychty Stodůlky a někteří z místní nejstarší a nejznámější rodiny Zettlů se dokonce stávají jejími rychtáři. Život tady, na náhorní rovině nebyl nikdy lehký a vyrvat ze země skromnou úrodu je v některých letech na hranicích lidských sil...
Roztáhnout sametová křídla a jump do časoprostoru , kde a jak se asi vynořím, kdo ví ?
Na Štědrý den roku 1849 byl do Hohenstegenu povolán nový Sušický lékař, otec, v té době teprve ročního, budoucího spisovatele Karla Klostermanna, Josef Klostermann. Josef tento kraj miloval, vždyť nedaleko odsud, na Hůrce, žila sklářská rodina Ábelů, která mu pomohla vystudovat a do které se později i přiženil. Zranění dřevaře ke kterému byl povolán bylo ale tak vážné, že přes veškerou doktorovu snahu zemřel. Za okny chalupy se mezi tím zdvihla sněhová vánice a když konečně ustalo sněžení a zklidnil se vítr, nebylo kam jít. Domy byly až po střechy zapadané sněhem. Nebožtíka položili na umrlčí prkno a sami čekali čtyři dny uvězněni v těsné sednici na chvíli, než se počasí uklidnilo natolik, že bylo možno chalupu opustit a k mrtvému povolat kněze. Život už tu býval takový. Krása a klid tohoto místa byla vykoupena nesmírnou dřinou a mnohou lidskou bolestí...
Na soutoku Křemelné s Prášilským potokem
Léto 1948 s sebou přineslo několik skautských táborů které tu pod heslem "pomoc Šumavě" pomáhali pusté krajině. Do opuštěných domů se ještě občas přes nedalekou hranici vraceli vyhnaní původní majitelé v naději, že zachrání alespoň něco z toho, co zde museli zanechat. Opuštěný dobytek pasoucí se na loukách, nikým nedojené krávy bučící bolestí, to byl obraz nových poměrů, které tu zavládly po vysídlení původních obyvatel. Osiřelá země tiše ronila slzy a kdysi živý kraj se pomalu měnil v divočinu. Poslední skautský tábor skončil a všichni jeho vedoucí, snad jako by symbolicky, nezamířili zpátky do vnitrozemí, kde pomalu začínala svá chapadla roztahovat komunistická chobotnice, ale šli dále na jih, kde jim za blízkou hranicí kynula nová svoboda...
Rok 1960 našel tento kraj již bez domů, jež podlehly nesmyslnému ničení při přeměně osídlené krajiny ve vojenský újezd. Jen zbytky sklepů, hromady zarostlých kamenů a pozůstatky tří příkopů na sušení lnu dnes připomínají místa s tak dlouhou a bohatou historií...Starý, mohutný strom padl jednoho dne ve vichřici, ale v rozštípnutém kmeni, se živen jeho rozpadajícím se tělem, zanedlouho objevil život nový. I to je vlastně symbolické. Život zmizel a byl nahrazen a staré, mnohdy už zapomenuté příběhy začal lékař čas přepisovat příběhy novými...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.