Procházíš lesem a najednou z ničeho nic slyšíš hlas ! Já vím, hlasy v lese slyší každý, zpěv ptáků, cvrkot cvrčků a zelených lučních koníků, šumot listů, jak jim vítr čechrá v korunách stromů vlasy, ba občas i hlasy zvířat. Ale ty všechny tak nějak k lesu patří. Tenhle je však úplně jiný, slyšíš v něm totiž ozvěnu duše a tlukot srdce ! Zastavíš se a nasloucháš a najednou cítíš, jako by jsi letěl povětřím, to, jak tě ten hlas lehce zvedl z trávy a nese tě na křídlech svých utajených významů! Krajina pod tebou ubíhá a ty, ač tak vysoko, vnímáš její květy do těch nejmenších detailů a možná ještě kousek dál. Stal jsi se jím a on se stal tebou. Konejšivě tě pak hladí po duši a něco ti zpívá a ty posloucháš a je ti fajn, jako by jsi už začínal tušit, že to k tobě promlouvá...
...hlas léta...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.