Líná řeka... (Lazy river)

"Jedeme na vodu", zahlaholím nadšeně kteréhos večera doma u stolu a následné ticho mne jenom utvrdí v názoru, že je to dóóóst dobrej nápad ;) Páč kdo mlčí souhlasí a kdo souhlasí, měl by bejt logicky i nadšenej... Druhej den hned začínám na svým novym nápadu usilovně pracovat. Živim se pořád ještě rukama a z logiky věci jsem tudíž dost chudobnej (nikoliv ovšem duchem - teda asi - co myslíš ?  :) A tudíž mě nenapadá nic lepšího, než si půjčit od sousedů za protislužbu raft. První problém se vyskytnul záhy po tom, co jsem si uvědomil, že ten raft je pro šest lidí (vejde se i osm) a my jsme tři. Teda já (starej ostřílenej kormidelník), malá Maggie (vodáckej potěr) a můj mladej potomek (zkušenej háček), plnej energie, co mě pořád tahá po těch kopcích a s radostným zadostiučiněním se pak pošklebuje , když už nemůžu s dechem. "To se vyřeší", pronesu odhodlaně sám k sobě a svůj nápad sděluju dalším dvěma blízkejm přátelům, kteří s nadšením souhlasí. Věc je dohodnuta - dvě auta, raft a pět natěšenejch pádel. Den "V" se blíží a v sobotu voláme těm dvěma, kdeže se sejdem. "My jedeme na vodu ?" zní v odpověď ze sluchátka a mně začíná bejt jasný, že v neděli vodu pojede jen naše silná trojka. Tahat dvě auta pro tři lidi, přes sto kiláků je opravdu dost velkej luxus, vhodnej jen pro bankéře, pojišťováky a europoslance a tak to vypadá, že si po třiceti letech znovu vyzkouším i jízdu vlakem !!! "Bude dobrodrůžo jako za mladejch let", jásám v duši a neslyším tím pádem přeřvanej rozum, kterej si pod vousy brblá cosi o velkym průseru :)

Den "V" nadešel a po průjezdu Plzní se blížíme k Ivanovejm Varům (to co se jim nepodařilo v osmašedesátým za pomocí tanků, povedlo se za pár let po tej sametovej, za pomocí rublů). Foukat čtyřistapadesátku Coloredo byla vždy zábava, to jo, ale foukat ji ve třech, to je opravdovej luxusní a nefalšovanej zážitek. Je to lepčí, než vylýzt Boubín i Ostrý v jednom dnu a cestou to vzít ještě zkratkou přes Špičák. Nicméně raft je po hodině usilovnej práce nafouknutej a čumák ponořenej do vody, dělá první (leč nadlouho taky  poslední) vlnu. "Nedělej Zagorku" houknu na zničenou Maggii která se rezignovaně svalí na dno lodi a dělá mrtvýho brouka :) "Radši budu tejden plevat zahrádku", odpovídá vzpurně, ale to už ten můj potomek na háčku mocně zabere pádlem a zvedající se Maggie, se zase rezignovaně svalí na dno. 

Něco vám povim, jezdím vodu už leta, znám dobře Sázavu okolo Stvořidel, všechny Krumlovský jezy od Papouščí skály až ke Zlatý Koruně, kamarádím se ze všema komárama od Suchdola až po Rožmberk (rybník) a s Otavou, od Čeňkovej Pily až do Horažďovic, si tykám i za velký jarní vody, ale takhle línou řeku jsem ještě nezažil - srovnání s ní snese snad jen Lipno. (Ale to zase nejni žádná řeka). Sebekriticky ovšem musím v zápětí dodat, že tahle blbýho vodáka taky ne. (Za nizkýho stavu vody, na raftu pro šest se dvěma a půl pádly a s představou, že  dáme s tímhle týmem snů po vodě dvacet kiláků :) No co vám budu povídat, to co si ten můj přeřvanej rozum (co jsem ho už nejspíš většinu, někde cestou životem definitivně ztratil) šeptal pod vousy před tou cestou, se do puntíku vyplnilo.

Zničení, splavení, (řekou i potem) a definitivně psychicky i fyzicky zdeptaný, vyfoukli jsme raft o celejch deset kiláků dřív a s vypětím posledních sil, ho zavěšenej na pádlech a někde nalezený prádelní šňůře (páč přepavní vak jsme prozíravě nechali v autě), odvlekli těch dvěstě metrů k nejbližšímu nádraží...Od tý chvíle nás ovšem už čekaly jen samá pozitiva a životní výhry: Nespad jsem pod vlak a zjistil jsem, že dvéře vagónu se už neotvíraj klikou, ale tlačítkem. Poznal jsem Varyádu a ochutnal místní (ruskou) zmrzlinu. Jedna móóóc milá rodinka nás cestou domů, kousek před Plzní, královsky pohostila skvělým stejkem z grilu a auto jen vo fous mladší, než ten můj už téměř čtvrtstoletej potomek, nás bezpečně dopravilo domů. Jestli ještě někdy dostanu malou Maggii na vodu, to opravdu nevim, jestli ještě někdy vlezu do raftu sám, to taky ne. Jediný co vim jistě je ale to, že tý řece, co pramení v Bavorsku, někde pod horou Scheenberg aby se po třísta kilákách vlila do Labe,  neřeknu už nikdy jinak než...

...Líná řeka...

...