Roztáhneš svá křídla a silně dvakrát mávneš. Vzduch okolo se chaoticky rozvíří, ale tělo tvarem připomínající kapku vody se přece jen poslušně vznese vzhůru. Mávneš ještě dvakrát, třikrát a nabereš výšku. Pak spokojeně vykřikneš a pak už jen doširoka roztáhneš křídla a nadnášen vzhůru stoupajícími, teplými proudy jen tak plachtíš. Kořist uvidíš už z velké výšky a chvíli jí jen mlčky pozoruješ. Nechceš jí vyplašit, chceš jí dát pocit zdánlivého bezpečí a když jí pak tím zrádným pocitem ukolébáš, jen zlehka přitáhneš křídla k tělu a zamíříš dolů. Tvé tělo se pozvolna mění v neřízenou střelu, která přitahována gravitací, stále zrychluje. Ty však nemáš strach ! Víš že tvé instinkty, trénované tisíci generacemi tvých předků, nezklamou. V pravou chvíli roztáhneš svá křídla a pak prudkým obloukem přejdeš do horizontálního letu. V tu chvíli už jsi dokonalou střelou s plochou dráhou letu. Těsně před střetem, doširoka roztáhneš své mohutné drápy a zatneš je do kořisti. Smrt je rychlá a bezbolestná. Opět několikrát mávneš křídly a zatížen úlovkem jež držíš v pařátech znovu nabíráš výšku...
Svět je nemilosrdný a krutý a soucit v něm nemá místo. Byl vdechnut vlastně jen lidem, ale i oni, jsouce neustále ohrožováni okolním světem, zapomínají občas na ten dar lidství, jež byl jim dán.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.