Vždycky jsem si myslel, že Horažďovice jsou ošklivým městem a to jimi cestou na Šumavu projíždím téměř pokaždé (cesta přes Vimperk mi vždy z nějakého důvodu přišla příliš zdlouhavá). Jednou, když jsem Horažďovicemi projížděl, všiml jsem si vstupní brány městského opevnění, co je vidět z průjezdní komunikace a řek jsem si, že se tam musím někdy zastavit a podívat. A tak jsem to o pár měsícu později, shodou okolností na první školní den, taky udělal. Zaparkoval jsem a procházel starým městem a musím říct, že navzdory svým dřívějším pocitům, jsem si ho zamiloval na první pohled. Jestli to bylo tím množstvím školáčků co se úderem deváté vyrojili na náměstí a téměř celé ho zaplnili, nebo místem samotným, nedokážu posoudit, ale tak nebo tak, zůstal pocit, že to centrum města je kouzelné. Od té doby jsem tam byl už podruhé a pocity byly stejné. Někdy je prostě lepší, kouknout se podruhé či po třetí a pořádně, páč první letmý pohled nám o skrytých zákoutích nepoví zhola nic. A tak se Horažďovicům omlouvám, páč jsem se mýlil. A když se člověk zmýlí, měl by si to i přiznat. A tak se se mnou znovu Horažďovicemi projděte a dobře se dívejte, páč to důležité a podstatné, nemusí být vždy na první dobrou zřejmé :))
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.