Která by po něm nezatoužila - po náhrdelníku z perel, jež by na její nahé hrudi zvýraznil její jedinečnost. A přesto ho dostala jen jedna jediná, na nesmírně (v měřítku života) krátkou chvíli a jen jeden jediný člověk měl to štěstí ji s tím nádherným šperkem v tom vzácném okamžiku vidět. Byl jsem to já ! Stál jsem tam v tom ranním chladu jako strnulý a nemohl od ní odtrhnout oči. Byla tak krásná ... Čas se zastavil a ten neskutečně krátký okamžik jako by trval neskutečně dlouho. Pak vyšlo slunce, vysušilo perly a jen jejich zářivé odlesky ještě chvíli poletovaly oblohou...
Nejsem nikdo, jen dokonale utajený básník v těle tesaře, ale jsem bohatý ! Vždyť kdo může říct, že viděl nejkrásnější ženu světa s náhrdelníkem z perel ?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.