Barvy podzimu obarvily opět ten kraj co mám tak rád. Vzal jsem Bombelku, foťák a prostě jsme spolu jen tak jeli hledat svá dobře utajená štěstí. Hledali jsme je ve starých, opuštěných staveních, plných dávno zapomenutých příběhů, ve hřívách koní rozfoukaných větrem, v bublání potoků a věčném neklidu řek, v majestátnosti tiše šumícího hraničního hvozdu. Ve sladkosti zralých plodů, v posledním z rozkvetlých květů, v polozapomenutých verších básníků a zpěvu ptáků. Tam všude jsme je hledali a také nacházeli ...
Nejvíc těch šťastných okamžiků jsem ale stejně nalezl v dětském úsměvu. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.