Z Belgických Brugg je to (v mém vnímání vzdáleností) už jen opravdu malinkatý kousek ke hranicím s Francií a když ty hranice pak přejedete, první větší město, které se vám postaví do cesty je Dunkirk. Když se pak zeptáte, proč povídání o městě začínám fotografií pláže, odpovím vám na to, že ta pláž k tomu městu prostě tak nějak patří a to nejenom k vůli stejnojmennému filmu, ale prostě proto, že ta hranice mezi městem, přístavem a nekonečnou pláží je téměř neznatelná. Vrátím-li se pak ještě na chvíli k té ohromné mase jemného písku, jež v těchto místech, v dlouhém a širokém pásu lemuje Kanál La Manche, nedá mi to nezmínit betonové pevnosti, povětšinou vyvrácené z kořenů, jež tu pláž, v pravidelných intervalech lemují. Když pak do jedné z nich vejdete a úzkou ale širokou střílnou sledujete pohyb těch malinkatých lidiček dole na pláži, získáte vcelku jasnou představu, jak obtížné (a krvavé) muselo být vylodění spojenců, byť na jiném místě pobřeží, za druhé světové války. Ta pláž je plná slunce a větru, od vnitrozemí oddělená dunami a plná jemného písku, jež pod poryvy větru tvoří na suché zemi, neuvěřitelný obraz zdánlivě pokračující mořské hladiny. Město samotné (alespoň tedy jeho centrum jímž následně procházíme), působí pak poněkud ospalým dojmem francouzského venkova a přestože náš vševědoucí tisk do něho umístil (v té době) davy běženců (nechvalně známé Calais je odsud jen necelých čtyřicet kilometrů, což je jistě pro lidi cestující mnohdy tisíce kilometrů jen kousíček). Není tady po nich ani památky. Uznávám, asi jsem nestál na tom správném místě a nebo prostě jenom nejsem předpojatý. Ne tedy že bych žádnou snědou tvář či šátek na hlavě ženy neviděl, ale je (bylo) jich tu přesně tolik, kolik jsme mohli vidět ve všech těch ostatních městech Belgie či Holandska. Položím-li si pak otázku, proč je takový rozdíl ve vnímání běženců mezi východem a západem Evropy, zákonitě, znalý tedy alespoň základů zeměpisu a historie, musím (snad správně), podotknout, že za tím vším nejspíš stojí koloniální období těchto zemí, jež ze spousty těch chudých zemí udělalo ještě chudší, vysálo je, narušilo či dokonce úplně zrušilo integritu jejich tradic a pak jim, rozvráceným vnitřně i navenek, milosrdně poskytlo samostatnost. Nechci nijak soudit historii, kdež, k tomu nejsem ani dostatečně vzdělán ani znalý, ale přesto snad správně soudím, že právě ty rozdíly ve vnímání lidí jiných kultur mají své počátky právě zde. (Jak neznatelná je hranice mezi soucitem a pocitem neodčiněné viny). No nic, to bych odběhl k filozofickým úvahám, a to se jistě u průvodce příliš neočekává. Abych se tedy vrátil k městu samotnému. Dunkirk má zvláštní a neopakovatelnou atmosféru přímořského letoviska s památkami a architekturou, která vám ve všech směrech dává jasně najevo, že jste ve Francii. Mít charakterizovat to město jedním slovem, použil bych nejspíš slovo "léto" !!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.