Už dlouhou dobu nosím v hlavě takovou fotku: Všude mlha, hustá jak mlíko a někde mezi siluetami stromů se z poza té mlhy vynořuje hlava koně. Fotka by to byla nádherná, jenže s mlhou jsou problémy! Když už se konečně nějaká čas od času ukáže, je u nás na kopci spíš řídká, páč ji svým svitem neustále ředí to neposedný slunko a taky, než se jeden dohrabe těch dvě stě metrů dolů do ohrady, je ta zatracená mlha, co byla ještě před chvílí hustá, spíše sporadická a ta vysněná mlžná fotka mizí v nedohlednu. Když jsem tudlevá (díky za to slovo Mirko;) psal o tom, jak mně slunko budí příliš brzy a že teda půjdu v tom volným čase fotit koně v mlze, bylo mi hnedle od počátku jasný, že to s tou bílou tmou zas tak horký nebude a tudíž zase nevyfotím ten svůj vysněný obraz. Pak jsem si ale vzpomněl na jeden z dokumentů toho street fotografa, Šibíka (díky za něj Peťo;) a na jednu jeho větu, že "nejlepší fotografie vznikaj z blízka" a tak sem si to v zápalu toho svýho ranního boje převed na koně, podlez ohradník a odvážně se do výběhu vydal fotit to koňský street...
Uvítala mne, jak jinak, blondýnka Heidi. Je to dcera tý druhý blondýnky Hanynky a je ještě o kus blonďatější. Ležela si jen tak v trávě, koukala na mne a jak sem se tak k ní pomalu (páč už vím, že na koníky a na blondýnky, se nesmí spěchat) blížil, najednou udělala něco, co bych vod koníka nikdy nečekal. Usmála se na mne tím svým rafinovaným a téměř neznatelným koňským úsměvem, mrkla na mne levým okem a zvolna položila hlavu do trávy a já se k ní pak sklonil, čupnul si do trávy hnedle vedle její hlavy a hladil jí po tej její, nádherně blonďatej hřívě a po čumáku a taky sem ji drbal za ušima (to maj veskrze všechna ta zvířátka ráda) a milá blondýnka jen tak ležela, hlavu v trávě a vychutnávala si tu příjemnou chvilku.
Ta neuvěřitelná a intimní chvíle byla docela dlouhá a přerušil jí až další koník, co se ke mně přiblížil zezadu a začal mi nejdřív oňuchávat a pak oblizovat ten zbytek vlasů co mi, jako památka na mladá léta, zůstal na temeni hlavy. Pomalu sem vstal, vstala i Heidi a já pak šel a chodil mezi těma nádhernýma tvářema, co jich najednou bylo všude plno a fotil a fotil a fotil...
Mějte krásný den !!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.