Dostal jsem strach a ten docela obyčejný strach, že jedno
jediné slovo či pohyb způsobí na druhé straně bouři, jako by mne najednou
svázal a pohltil. Bál jsem se pohnout, bál jsem se otevřít ústa, položit ruce
na klávesnici, nejraději bych až do konce svých dnů spal spánkem spravedlivých.
Nemůžu být přece příčinou následků ! Raděj bych se neviděl - a co když
přece...??? A jak jsem tam tak stál, jen nepatrný kousek od okraje toho srázu,
promítal se mi před očima ten následný děj. Příčinu vystřídal následek, který
byl příčinou dalšího následku, již mnohem většího a tak pořád dál až k tomu
konečnému, co na konci té dlouhé řady bořil domy, ničil životy, měnil osudy.
Chtěl jsem najednou to vše zastavit, ale už to nešlo, jeden z titánů byl
vypuštěn... Zhroutil jsem se ! Metamorfoval jsem sám do sebe, až jsem byl menší
než jedna jediná myšlenka, menší než jedna jediná buňka mého já. Kde a kdy to
skončí ???
Probudil jsem se a nevěřícně zíral na svět kolem sebe, ne,
to nebyl ten svět z mého snu, svět po té hrozné bouři, byl to svět mnoha
následků a mnoha příčin, prolínajících se zvolna v tom nekonečném chaosu
reality. A pak jsem dostal bláznivý nápad roztáhnout křídla a prostě jen tak
vzlétnout. A letěl jsem, už jsem se nebál...
Jsem živý !
Mám přece právo mávnout křídly !!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.